Sotva nás vypustí ze suplované hodiny biologie, mám dilema. Schovat se do fyzikárny, nebo se střetnout se Stylesem?

"Styles by měl být v kabinetu," řekne mi Zayn.

"Hej, Anet - neměli bychom zjistit, co se děje v áčku?" houkne Louis.

Jo, to mě momentálně zajímá víc. Drby, klepy a pomluvy, na to mě užije. A kromě toho, nevím, co bych Stylesovi měla říct - sorry, že jsem ti na ilegální technoparty s anglickým čajem o páté udělala výtěr z krku?! Byla bych za debila, zvlášť´t, když vím, že jsme ba dva flirtovali s Louisem. A že se přiznal k tomu, že je bi… ale počkat. To přece Louis taky!

"Lou?" přivinu se k němu.

Nějak jsme se dneska nestihli ani políbit. Kupodivu se zastaví v chůzi a chytí mě za ruku. "No hurá, už jsem si myslel, že mě nechceš…"

Usměju se a nechám se políbit.

"Víš, že Styles s tebou flirtuje taky?"

Louis se zamračí: "Co?"

"No, když jsme byli na té terase. Víš. A trochu jsme se tam… no. A on navrhl, abychom tě svázali. On si vezme tvůj zadek, já tvůj penis."

"To je fér," uzná. "Ale myslím, že si dělal srandu. A kromě toho, taky nepil jenom nektar z ambrózie."

Vyprsknu smíchy: "Idiote. Ale můžeme se ho zeptat. Jestli by třeba náááhodou neměl zájem."

"ty jsi normální úchyl. A nymfomanka. A taky úchyl," prohlásí se smíchem.

"Jo, a taky úchyl a úchyl, kdybys náhodou zapomněl. Ale no tak, já se za nm sama bojím, co když mi ublíží-!"

"Anet, je mnohem pravděpodobnější, že ty ublížíš jemu než naopak. Kromě toho, co ty víš, může si jenom dělat srandu," proplete se mnou prsty a znova se rozejde po chodbě k fyzikárně. "Ačkoli uznávám, v sobotu na té terase tak nepůsobil. Ani ty jeho facebookové statusy přes víkend… hm. No ale co my víme. Může mít posunutý smysl pro humor."

"Uznávám, jsem nebezpečnější než on. Ale… já nevím, prostě… to s Claire bude pohroma. Pro všechny učitele, nejenom pro dějepisáře. A taky pro studenty. A já si tady nakráčím a budu se Stylesem, nebo co?"

"Stačí, když budeš diskrétní a udržíš standardní dekorum," pokrčí Louis rameny - načež si vzpomene, že mluví o mně. "Aha. Už… jo, už ten problém vidím."

Neumím šeptat, natož abych uměla být diskrétní.

"Jsem diskrétní asi jako otevírání obalu vložky na veřejných záchodech," zabrblám polohlasně.

Louis se málem skácí k zemi. Protočila bych oči, ale taky mi ujel koutek do úšklebku.

"Ježiši Anet, co to je s tebou a tímhle druhem humoru?!"

"Nevím, ale zdá se, že se periodicky vrací."

Louis se drží parapetu a směje se jak protržený. A mně to ani nepřijde vtipné. Zvláštní, většinou se vtipům směju nejhlasitěji, zvlášť když jsou moje. A kromě toho, musím se vyhýbat Hannibalovi a jiným komediím. Má to na mě negativní vliv.

"Ježiši, Louisi, ovládej se," skoro se rozesměju, když ho sleduju. Idiot. Ježiši, já ho fakt asi miluju nebo co.

"Promiň, promiň," upraví si vlasy i tričko a pokračuje v chůzi.

"Raději mi pověz, co mám říct Stylesovi," huhlám si pod nosem. "Zayn říkal, že pokud zůstanu taktní, nic nám nehrozí."

"Jenže vy jste oba dva taktní asi tak stejně," chápe můj problém.

Respektive náš.

"hele, to je vlastně i Stylesův problém!" napadne mě.

"No výborně, proč to s ním nejdeš probrat?"

Protože já jsem piča a on korunovaný mamlas. S magisterským titulem.

"Teď nemůžu, za minutu zvoní. Ale v obědové pauze za ním půjdem a všecko mu řeknem," rozhodnu.

"Počkej, jak - my?!" vytřeští oči.

"No… ty tam jdeš se mnou. Styles chce i tebe. Vsadím oběd," chvástám se.

"předpokládám, že můj," povzdechne si Louis.

"Nah, toho blivajzu se ráda vzdám v číkoli prospěch. Pokud možno ve prospěch něčeho už hodně dlouho mrtvého. Oběd v naší pětihvězdičkové restauraci bych nedoporučila ani namol opilému Rusovi."

"A Francouzovi?" zeptá se.

Zaváhám. "Jo… jo, tomu jo."

Rozesměje a otevře mi dveře do fyzikárny: "Měla bys vědět, že žárlím."

"Na toho Francouze?" podivím se. "Proč, proboha? Vždyť ho čeká smrt v krutých bolestech."

"Na Stylese," opraví mě.

"Oh. Aha. No jo," pravda je, že nevím, co na to říct. "A… éh, proč?"

"Protože o něj máš očividně větší zájem než o mně."

Nedokážu říct, jestli žertuje, nebo si mě dobírá, nebo je zcela vážný. Podívám se mu do očí, ale ani teď si nejsem jistá. To je tak, když kapitán chlebíček a generál sass masta mají jednu jedinou konverzaci, při které jsou vážní. Měla bych se rozesmát, abych uvolnila napětí? Ha, pozdě, už se směju.

"Ty jsi idiot," zavrtím hlavou a jdu se posadit k Monnie, protože Louis je divný, když je vážný.

"No nazdar," zubí se na mě a sundává tašku ze židle vedle sebe. "Potkalas pana doktoranda?"

"Ne, měli jsme s Louisem debatu na téma opilí Francouzi a periodický humor."

"Hm?"

"Ale, nic," mávnu rukou. "Mozkomor tu ještě není?"

"Ne a asi ani nepřijde. Potkali jsme cestou sem lidi z áčka. Prý se to řeší se skoro celým učitelským sborem na opičárně."

"Ježiši," protočím oči. "Babi musí být na nervy."

Otočí se na mě snad všechny páry očí ve třídě. Co je?! A jo, oni chtějí drby, a nejlépe faktické drby.

"Fajn, fajn, zkusím jít s babi na oběd," řeknu všeobecně. "Ale nevím, jestli půjde. Přece jenom, pokud u toho všeho musí být…"

"Ty, počkej," ozve se Zayn v lavici přes uličku. "Nemůže z toho mít babi nějaké problémy? Jako…"

Přejede mi mráz po šíji. No to by ještě chybělo. Kurva…! Vytáhnu mobil a napíšu jí zprávu, ale podle očekávání mi neodepíše. Teoreticky ne, pokud se neprokáže, že o tom věděla. Ale co já vím, jak funguje banda byrokratů z ministerstva školství?

No, pokud stejně, jako ministerstvo administrativních věcí, pak jsme nahraní.

…Humor, Anet.

Mozkomor nedorazí, a ani nikdo jiný. Což je dobře, mám čas si obšlehnout úkol z matiky, a ostatní mají čas obšlehnout literární dotazník, který nám dal minulou hodinu Styles. Třeba si konečně zapamatuje jména autorů…?

"Co je to vůbec za dotazník, doprdele, a kro je kurva Burroughs?!" prská vzteky Louis, když vyplňuje druhou stránku z pěti.

"Zabil omylem svou ženu, když chtěl sjetý sestřelit z její hlavy šampusku pro pobavení hostů na jakési oslavě. To bylo až po tom, co on a Allen Ginsberg byli několikrát zatčeni pro podávání drog. Beat generation, jak se sluší a patří," pokrčím rameny.

"Wow," pozvedne obočí Louis.

"Nah. Na jeho místě bych si taky zastřelila manželku," počkám si na jeho nechápavý pohled. "Byl gay."

"A víte o něm něco i jako o autorovi?" ozve se za mnou. "Nebo vás zajímají jenom drby, Anet?"

Samovolně mi ujedou koutky do úsměvu. "A znáte vy jeho křestní jméno, pane doktorande?"

Shit Happens || Larry Stylinson (Dokončeno)Přečti si tento příběh ZDARMA!