Our heroes [Dokončeno]

Návrat 2/2

Tak jsem to stihla.Další část je tady!

Percy

Po náročném odpoledni stráveném v hlavní budově jsem konečně mohl jít na večeři.Když jsem vstoupil do jídelního pavilonu všechny tváře táborníků na mě upřeně civěly.Snažil jsem si toho nevšímat a došel jsem ke koši s ohněm.Naklonil jsem talíř s jídlem a část seškrábnul do ohně a zašeptal jsem „Otče to je pro tebe.Prosím ať už před námi stojí cokoliv, zařiď ať je Annabeth v bezpečí.“Potom sem se odebral k opuštěnému Poseidonovu stolu a pustil se do jídla.Najednou ke mně na lavici vklouzl ještě někdo jiný.Grover a Tyson.Jen tak tak jsem se nerozmáčkl při Tysonovu objetí, ale byl jsem rád, že je oba zase vidím.

„Percy ty…ty-“Vypískl Grover.

„Já vím kámo, taky tě rád vidím!“Znova mě objal.

Společně jsme se pustili do večeře a povídali jsme si co se kde stalo.Musím říct, že kdybychom tam seděli ještě týden pořád by to nestačilo na to abychom probrali všechno.Bylo mi s nimi příjemně, ale už od mého objevení v jídelním pavilonu myslím jenom na jednu věc : na to až budu s Annabeth, budu ji mít u sebe, budeme spolu, budeme v bezpečí a ne ve válce až budeme šťastní.Pro všechny bohy na Olympu jsem jí nikde nemohl sehnat a jít do srubu Athény je sebevražda.Rozhodl jsem se, že už půjdu spát.Vešel jsem do mého srubu, který vypadal opuštěně jako vždy.Před spaním jsem si ještě “uklidil“ ve srubu což zahrnovalo : oprášit minotaurův roh a vyvětrat si postel.Trochu mě překvapilo, že nikdo nehodlal vyklidit můj srub, ale nechtělo se mi nad tím uvažovat.Hned jak jsem se dotkl postele, usnul jsem.Což znamenalo, že se mi začaly zdát sny.

Ocitl jsem se u hory Mount Diablo a byl jsem svědkem jak se něco formuje.Nejvíc jsem byl v šoku z toho, že ta osoba vypadala jako Luke Castellan.

Z leknutím jsem se probudil a vyčelil jsem Annabeth.

„Au, sakra chaluhový mozečku nemůžeš dát pozor!“Chtěla se naštvat, ale nepovedlo se jí to říct naštvaně.

„Miluju Tě!“Vyrazil jsem ze sebe.

„Já tebe taky.“Vlepila mi pusu.Já si nemohl pomoct a přitáh jsem jí k sobě na postel a věnoval jí vřelé polibky, které mi ona s radostí oplácela.No a jak to šlo dál tak to až po 23:00. <3

Ráno jsem se probudil a cítil vedle sebe ještě někoho jiného.Byl to tak krásný pocit, vydržel bych tak věčně.Jenom že jsme nebyli v pokoji sami.Vteřinu před tím než jsem se probudil vtrhl do srubu ten nováček z proroctví Williem.

„Oh…“Vytřeštil na nás oči a v tu chvíli se probrala i Annabeth.

„Wille?To není jak si myslíš.“Snažila se to vysvětlit Annabeth.No jak to tak zpětně vidím bylo asi blbí říkat

„Ne je to přesně jak to vypadá.“Byl to pořádný malér.Jestli by se o tom dozvěděl Cheiron a natož pan D., nedopadlo by to dobře.Podle táborových pravidel spolu nesměli být táborník a tábornice ve srubu o samotě a natož ve srubu…

„Annabeth, neboj.Já to nikomu neřeknu.Kvůli tobě.“Pousmál se.

„Vážně?Wille děkuju!“Williem se začervenal a konečně vyklopil co tu chce „Cheiron chce aby Percy přišel po snídani do arény.“To bylo vše?Jenom kvůli tomu šel ke mně do srubu?Byl jsem tak zamyšlený, že jsem si ani neuvědomil to, že tu Williem už dávno není.“

No tam v tom jsem nechtěla zacházet příliš do detailů s ohledem na mladší čtenáře, ale tak co no :)

Mám vás ráda <3