For every story tagged #WattPride this month, Wattpad will donate $1 to the ILGA
Pen Your Pride

"Tebe jsem zrovna hledal. Myslela sis, že mi utečeš domů, co? Tak to jsi na omylu." Zákeřně se usmál a přiložil mi k ústům nějaký kapesníček. Po chvilce vzpírání jsem usnula. Byl to ten muž, co mi v Londýně vyhrožoval a chtěl mé dítě.

Harry:

"Snad to vyjde." Poplácal mě po rameni Liam. Uspořádali jsme koncert v Dánsku, abych našel Bellu. Teď, ale jdeme na oběd, protože Niall má zase hlad. Vešli jsme do nějaké restaurace a zamířili jsme rovnou k volnému stolu v rohu místnosti. U nedalekého stolu sedělo nějaké děvče a pořád se okolo sebe rozhlíželo. Po chvilce se zvedla a odešla pryč. Asi jen někoho hledala. Nechal jsem to být a dál jsem se bavil s kluky.

"Pomozte mi. Zavolejte někdo policii." Vběhla ta dívka po chvilce zpátky do místnosti a zamířila rovnou k nám.

"Já vím, že mě neznáte, ale jsem Lucy, sestřenice a pracuju v paláci." Byla docela vyděšená a hrozně koktala.

"Uklidni se a v klidu nám řekni, co se stalo," začal ji uklidňovat Louis a ona se posadila na židli, kterou jí uvolnil.

"Byla jsem tu s princeznou, s Bellou a ona odešla na záchod a dlouho se nevracela a tak jsem tam za ní šla a… nebyla tam. Byl tam jenom tenhle dopis." Z očí jí tekly slzy, když mi podávala papírek. Vzal jsem si ho od ní a začal jsem číst.

Už v Londýně jsem řekl, že chci to dítě a vy jste se mě pokusili obelhat. Moc dobře vím, že byste mi to dítě nedali a tak si ho vezmu sám. Jestli je chcete oba ještě někdy vidět, zaplatíte 1 000 000 liber za dítě a 850 000 liber za Isabellu.

Z očí se mi řinuly vodopády slz. Ona tu byla. Kdybych přišel o chvíli dřív, mohl jsem ji i to malé zachránit.

Bella:

Probudila jsem se v nějakém neznámém pokoji. Pomalu jsem se posadila na postel a přemýšlela, co se stalo.

"Tak ses nám konečně probrala." Zasmál se někdo. Vůbec jsem si nevšimla, že někdo v té místnosti je.

"K-kdo jste? A co po mně chcete?" Posunula jsem se dál na posteli a sledovala jsem, co se bude dít.

"Jsem Luke a já po tobě nechci nic, ale on ano." Ukázal a velkou židli, která ke mně byla doteď otočená zády. Ta se pomalu otočila a na ní seděl… Benedikt?

"Benedikte?" Vyvalila jsem na něj oči.

"Ano, má drahá. To co po tobě chci je to dítě. Můj bratr mi tě ukradl a já chci aspoň něco." Zasmál se a šel za mnou. Chtěl na mě sáhnout, ale já uhnula. On se jen ušklíbl a odešel pryč i s Lukem. Zůstala jsem sama v tom pokoji. Po tvářích mi začaly téct slzy. Bála jsem se. Bála jsem se co semnou a tím malým bude. Po nějaké době jsem usnula.

Harry:

"Dám jim ty peníze," řekl jsem rozhodně, když jsme seděli všichni v jedné z místností Dánského paláce.

"Harry, neblázni. Nemáš žádnou jistotu, že je pustí. Musíme zavolat policii a vymyslet plán," promluvil Louis, který celou dobu mlčel.

"Louis má pravdu. Nemáme žádnou jistotu," řekl zamyšleně Bellin otec. Byl jsem v koncích. Hrozně jsem se o ni bál. Najednou mi začal zvonit telefon. Rychle jsem to zvedl a dal jsem to nahlas.

"Prosím," řekl jsem roztřeseným hlasem a všichni napjatě pozorovali, co se bude dít.

"Vím, kde je Isabella," promluvil někdo hrubým hlasem. No jasně, to nebyl jeho pravý hlas.

"Kde? Řekni to. Dám ti, kolik budeš chtít," vychrlil jsem rychle, jen abych už věděl kde je.

"Nic nechci. Drží ji v Belgii v domě, kde jste si jako malý hrávali. Ten kdo to vše zorganizoval je tvůj bratr Benedikt." Tak tohle jsem nečekal.

"Cože? Benedikt? A-ale proč?" vykoktal jsem zmateně.

"Chtěl ji mít pro sebe, ale ona se zamilovala do tebe a tak se vám chtěl pomstít tím, že vám vezme dítě." Potom to položil. Dům, ve kterém jsme si jako malý hrávali? Těch bylo hodně.

"Už to mám. Je to dům hned vedle paláce." Vyskočil jsem okamžitě na nohy. Všichni ostatní mě následovali. Bellin otec zavolal policii a my nasedli do letadla. Když jsme dorazili před ten dům, vzal jsem jednomu z bodyguardů pistoli.

"Harry počkej. Neudělej žádnou hloupost a počkej na policii." Zastavil mě Liam.

Jen jsem zakroutil hlavou a šel jsem k tajnému vchodu, který jsme si tam vytvořili. Dovnitř jsem se dostal snadno, teď ještě najít v jakém pokoji Bella je. Vyzkoušel jsem snad všechny dveře, ale za žádnými nebyla. Byla tu poslední možnost. Matčin pokoj.

Došel jsem až k těm dveřím a pomalu jsem vzal za kliku. Ta povolila a dveře se otevřely. Za nimi se mi naskytl hrůzný pohled.

"Zdravím tě bratře." Zasmál se Benedikt, který držel Belle u hlavy pistoli a vedle nich ležel nějaký muž, mrtvý.

"Proč to děláš? Co z toho budeš mít?" Šel jsem pomalu k nim.

"Stůj, nebo jí zastřelím." Nevypadal na to, že by si dělal srandu a tak jsem radši zastavil.

"Ty jsi měl vždycky vše. Mohl jsi odejít a dělat to, co tě bavilo, ale já? Já tu musel zůstat a poslouchat otcovi rozkazy. Aspoň jednou jsem chtěl, aby někdo poslouchal mě," vykřikl.

Docela mě tím zaskočil. Myslel jsem, že ho to baví.

"Prosím, pusť ji," řekl jsem zoufale. Věděl jsem, že každou chvíli dovnitř vtrhne zásahovka a proto jsem ji chtěl mít u sebe.

"Na to zapomeň. Ty mě teď s ní necháš odejít a já ji pustím, až dostanu to, co chci."

Když to řekl, dostal jsem nápad. O krok jsem ustoupil a on pomalu šel kolem mě. Když ke mně byl zády, chytl jsem ho za ruku, ve které držel zbraň a začal jsem se s ním o ni přetahovat. Pak se ozvala ráda a já ucítil ostrou bolest v břiše.

"Harry," vykřikla Bella. To bylo poprvé za celou tu dobu, co promluvila.

"J-já n-nechtěl jsem, já…" začal koktat Benedikt. To už do pokoje vtrhli policisti a Benedikta odvedli.

"Harry." Klekla si ke mně uplakaná Bella.

"P-promiň, ž-že jsem t-ti to ne-neř-ekl." Po tvářích mi také začaly téct slzy. Věděl jsem, že tohle je konec.

"Já vím. Odpouštím ti." Pohladila mě po tváři.

"Miluju tě," hlesla a políbila mě.

"J-já tebe taky," řekl jsem a pak už byla jen tma.

Princezna na útěkuPřečti si tento příběh ZDARMA!