"Rylen, jak to vypadáš?" Bylo první, co jsem po vstoupení do domu slyšela. Ignorovala jsem matčinu poznámku o mém vzhledu a pokračovala jsem do útrob domu.
"Dobrý den, jak dnes bylo ve škole?" Zeptal se mě Godwin. Mile jsem se na něho usmála.
"Špatně, pokud mě omluvíte, půjdu se z mokrého oblečení převléct." Odešla jsem do pokoje. A ano zmokla jsem, mohla jsem si za to sama, protože jsem dobrý pět minut stála před domem a hleděla na dveře. Rozhodovala jsem se totiž mezi tím, jestli mám vejít a nebo se otočit a jít nějak jinam. I když jsem neměla kam. Kromě domu mého otce.

V pokoji jsem se převlékla do suchého a hlavně pohodlného oblečení. Lehla jsem si i s knížkou do postele a po dlouhé době jsem se začetla. Neměla jsem čas si číst, což mi bylo nesmírně líto. Chybí mi časy, kdy jsem bezmyšlenkovitě četla a neřešila, co si ostatní myslí.

"Slečno Rylen, omlouvám se, že ruším, ale vaše matka vám vzkazuje, abyste se převlékla do slavnostnějšího oblečení, až přijde. Chce s vámi něco probrat." oznámil mi pan Godwin.
"Děkuju, pane," usmála jsem se na něj a vrátila se ke knize. Upřímně mi bylo jedno, co matka chce, abych si oblékla. Zrovna dneska jsem na to chuť neměla.

***

"JÁ vůbec nechápu, co se ti stalo, Rylen," začala Tanja. 
"Tan promiň, ale nemyslím si, že bys to někdy pochopila, i kdybys chtěla. Vím, že upředňostňuješ Valentinu s Robyn, tak za nimi běž, ať mě můžete pomlouvat." Sice jsem ji žádala, aby odešla, ale popravdě jsem chtěla, aby řekla, že jsem její pravá kamarádka. Ale takhle to nechodí. 

Otočila jsem se k ní zády a rozhlédla se po chodbě. Hledala jsem Louise s Niallem. Chtěla jsem se jim veřejně omluvit. Louis měl pravdu, tak proto. Jenže na chodbě jsem je neviděla.
"Rylen, vnímáš mě?"
"Cože? Zopakuješ to?"
"No prostě-," začala, jenže byla přerušena Robyn a Valentinou.
"Tanjo, proč se tu s ní zahazuješ? Nevíš co nám udělala?" Vyhrkla Robyn. Zmateně jsem si je prohlédla, nechápala jsem co se tu děje. Tanja vypadala podobně.

"Ehm, pardon jestli ruším, ale mohla bych vás poprosit o podepsání petice proti zvířecím cirkusům?" Ozvalo se postichu vedle mně. Otočila jsem se na tu drobnou brunetku.
"A ty seš jako kdo?" Řekla povrchně Valentina.
"Chodím do prváku a s tebou do fitka," ukázala na mě.
"Já tě znám, Molly že?" usmála jsem se na ni a převzala jsem si od ní papír a podepsala petici. 
"No já teda jdu, se spodinou se zahazovat nebudu. Mám nějaký postavení a už jen mluvení s tebou, Holly,  mě shazuje níž."
"Molly," opravila ji brunetka. Mezitím už Tanja, i s Robyn a Valentinou, odešla.
"Děkuju," poděkovala mi Molly. Vypadala docela nervózně, jako by se mě chtěla na něco zeptat.
"Molly, chceš se mě a něco zeptat?" zvedla jsem s milým a upřímným úsměvem.
"Jo, vlastně chtěla. Každý rok děláš ve výboru pro Halloweenský ples. Jaké bude letošní téma?"
"To ti nemůžu říct, ale dneska je schůzka výboru a bereme i nováčky, ale to přísné tajné, takže o tom skoro nikdo neví. Myslím, že by nikomu nevadilo, kdyby ses zůčastnila." Zasmála jsem se.
"Vážně? Děkuju moc."
"Schůzka začíná v jednu hodinu. Pokud máš ještě vyučování, předsedkyně výboru to zařídí neboj," Ze skříňky jsem si vytáhla desky na angličtinu a dějepis a zabouchla ji. Otočila jsem se zpět k Molly.
"Vidíme se v jednu hodinu v jídelně," s těmito slovy jsem se rozešla do učebny, kde jsem měla následně dějepis.

Během dějepisu jsem myslela, že se proměním v nějaký sarkofág se Starého Egypta, díky Bohu se to nestalo a k mému štěstí zazvonilo. Sice následovala další hodina s lidmi, kteří mě nesnáší, ale ani to mi nezničilo dobrou náladu, z chystání Halloweenského plesu. V angličtině jsem si vysloužila několik znechucených pohledů od Robyn a Valentiny, ale ignorovala jsem to. Když učitel stál čelem k tabuli, vytrhla jsem z mého bloku papír a napsala tam: Louisi, vím, že nejspíš nebudeš chtít, ale chtěla bych se si s tebou na obědě promluvit. Prosím nech mě to vysvětlit. R.

Opinion | Harry Styles CZPřečti si tento příběh ZDARMA!