arry:

Nechápu, jak mi to mohla udělat. Proč mi lhala? Proč mi neřekla pravdu? Takové to otázky mi běhaly stále dokola v hlavě. Ani na našem naplánovaném koncertě jsem se nemohl soustředit.

"Harry netrap se. Holky ti řekly, proč nám to neřekla." Poplácal mě po rameni Liam.

"Domluvil jsem se s vedením, že můžeme za chvíli odletět." Vlítl do pokoje Niall. Byl jsem jim vděčný,že zařídili ,abychom odtud co nejdřív vypadli. Ještě, než jsme odletěli jsem zaslechl, že už se plánují pro Isabellu zásnuby. Do očí se mi znovu nahrnuly slzy, ale já je zatlačil zpátky. Nechtěl jsem už kvůli ní brečet. Musím pokračovat ještě měsíc v našem turné a potom budu mít půl roku pauzu.

Bella:

Seděla jsem ve svém křesle vedle otce a vyčkávala na příchod prince Benedikta. Otevřely se velké vstupní dveře a v nich stál Benedikt. Musela jsem se pro sebe zasmát. Otec opravdu nemá vkus.

"Zdravím Veličenstvo. Princezno." Poklonil se před otcem a mně políbil ruku. Jak ohromné. Přesunuli jsme se do salónku a tam mi o sobě princ něco vyprávěl. Moc jsem ho neposlouchala, a tak si vlastně povídal spíše s otcem.

"Takže svatba bude za dva měsíce." Zbystřila jsem, když jsem uslyšela otcův hlas říkat termín svatby.

Celé ty dva měsíce jsem buď brečela a nebo chodila jako tělo bez duše. Pořád jsem myslela na Harryho a když jsem se na něj snažila zapomenout, něco mi ho zase připomnělo, televize, radio,mobil. Prostě to nešlo.

"Je čas," oznámil mi otec. Byl čas mé svatby. Otec byl sice proti, aby mi šla Erika za svědka, ale nakonec souhlasil. Veronica šla za družičku. Měla na sobě růžové šaty ke kolenům a k tomu bílé balerínky. Kráčela jsem pomalu ke knězi a Benediktovi. Erika se postavila za mě a za něj se postavil nějaký muž, který tu s ním byl už od jeho příjezdu.  Kněz začal mluvit, ale já celou dobu myslela jen na jediné, Harry.

"A vy princezno Isabello Mono Castlová, berete si prince Benedikta Hanse Coopra za svého právoplatného manžela?" Nevěděla jsem, co mám říct. Erika to zřejmě vycítila a naklonila se ke mně.

"Teď nebo nikdy princezno," Zašeptala mi do ucha a já věděla, co udělám.

"Ne," Řekla jsem rozhodně. Všichni se na mě nechápavě podívali.

"Co to povídáš Isabello," Rozkřikl se otec.

"Už nechci aby o mém životě rozhodoval někdo jiný. Chci si o svém životě rozhodovat sama." Otočila jsem se na Veronicu.

"Já se na to být královnou nehodím, ale ty ano. Proto ti přenechávám trůn." Políbila jsem ji na líčko a běžela jsem ven z kostela. Ani nevím proč, ale Benedikt chtěl, aby se svatba konala v Londýně. Pro mě to bylo vlastně to nejlepší. Bylo mi jedno, že prší a já jsem celá mokrá. Prostě jsem běžela rovnou za Harrym. Byla jsem už celá promočená, když jsem doběhla k jejich vile. S odhodláním jsem zmáčkla zvonek.

Harry:

Seděl jsem na gauči a koukal se na nějaký pořad, když najednou zazvonil zvonek.

"Loui běž otevřít," Houkl jsem na něj do kuchyně, ale on neodpovídal. Tak jsem se zvedl a líně se došoural ke dveřím. Už to byly dva měsíce, co jsem zjistil, kdo je Bella. Otevřel jsem dveře a nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Stála tam Bella. Byla celá promočená a ve svatebních šatech. Podle jejího obličeje jí to vůbec nevadilo. Jen jsem otevřel pusu, ale žádná hláska z ní nevyšla. Ona mě okamžitě chytla kolem krku a políbila.

"Myslel jsem, že máš dnes svatbu," Řekl jsem zaskočeně, když jsme se od sebe odtáhli.

"Měla jsem. Právě jsem utekla z kostela." Usmála se na mě a znovu mě políbila.

"Harry, kdo to byl?" Vešel do chodby Niall.

"Bello. Lidi Bella se vrátila," Zakřičel na celý barák a běžel ji také obejmout. Zachvíli tu byli všichni a objímali Bellu.

Neznámý:

Poté co Bella utekla z kostela ji její otec už nadobro zavrhl. Veronica se stala novou dědičkou trůnu. Jedno ovšem Bella svým činem dokázala. Veronica si mohla později vybrat manžela sama. Bella se vrátila k Harrymu a klukům a všechno bylo zase v pořádku. Ovšem ne na dlouho.

Bella:

"Harry kde mám tu košili?" křičela jsem na něj přes celej barák.

"Já nevím. Není v koupelně?" zakřičí na mě zase on. Otočila jsem se na patě a zamířila jsem tedy do koupelny. O vida, byla tam.

"Díky." Věnuju mu pusu na tvář, když za ním přijdu do kuchyně. Kluci mají teď volno, a tak jeli za rodinami. Jediný Harry tu se mnou zůstal. Jeho mamka má teď hodně práce, a tak za ní pojedeme až příští týden. (média)

"Půjdu si zaběhat," Oznámila jsem mu, když už jsem si obouvala boty.

"Dobře, ale dávej na sebe pozor. Jsou to už sice tři měsíce, ale pořád si pamatují, že jsi princezna," Řekl starostlivě.

"Neboj." Věnovala jsem mu ještě jeden letmý polibek. Běžela jsem naší ulicí a přemýšlel,a co bude dál. Vím, že bych ve svém stavu běhat neměla, ale Harrymu jsem se to ještě neodvážila říct. Jsem těhotná, první měsíc. Najednou, ani nevím jak, jsem se ocitla v nějaké dodávce a naproti mně seděl nějaký muž nebo možná chlapec. Nemohl být o moc starší než já. Tak okolo 20 25 let. 

"Co chcete? Kdo jste?" Ptala jsem se zmateně a naštvaně.

"Co chci? Lehká odpověď. Chci tvoje dítě. Tedy já ne, ale šéf ano. Ani nevíš, kolik se dá dneska získat za královské dítě." Ušklíbl se na mě.

"Jak-jak to víte?" Řekla jsem překvapeně.

"Šéf má lidi všude. No takže k věci. Šéf chce, abys po porodu Harrymu řekla, že to dítě zemřelo nebo si prostě něco vymyslela. Šéf se pro něj staví hned po porodu. Rozumíš?" Podíval se na mě přísně.

"A co když to neudělám?" Nadzvedla jsem jedno obočí.

"Tak se můžeš rozloučit se svojí milovanou sestřičkou a Harrym taky." Když tohle řekl, nahrnuly se mi slzy do očí.

"Brzy se ti zase ozveme." Usmál se a nějaký chlapík mi otevřel dveře a já vystoupila. Dodávka hned odjela a já si sedla na nejbližší lavičku a začala jsem brečet. Proč nemůžu mít normální život?

Princezna na útěkuPřečti si tento příběh ZDARMA!