Bella:

Vešla jsem do pokoje a holky seděly na posteli a povídaly si.

"Bello." Když mě zpozorovaly, udělaly mi místo mezi sebou.

"Tak co. Povídej, Jaký to bylo?" začaly klást jedna před druhou otázky.

"Nádherný," začala jsem se nad tím rozplývat. "Ale problém je v tom, že až zjistí, kdo jsem, nebude mě chtít. A otec už určitě zburcoval všechny, aby mě našli." Povzdechla jsem si.

"Uvidíš, že když to zjistí, nebude mu to vadit," začala mě povzbuzovat El.

"Jo. A taky se to přeci nemusí vůbec dozvědět," mrkla na mě Pezz.

"Když já nevím. Prostě se bojím. Nikdy jsem nic takového nezažila." Zase jsem posmutněla.

"Nech tomu volný průběh a uvidíš," řekla nakonec Lucy. Usmála jsem se na ně a šla si dát pořádnou sprchu. Konečně jsem ze sebe sundala ty šaty. Jsem na ně sice zvyklá, ale od té doby co jsem odjela z Dánska a já nosím džíny a jiné oblečení, mi šaty přijdou děsně nepohodlné. Asi po půl hodině jsem vylezla ze sprchy, zabalená jen v ručníku a šla jsem si do skříně vybrat oblečení.

Vlasy jsem si stáhla do culíku a sešla jsem dolů na snídani. Všichni seděli okolo velkého stolu a jediné volné místo bylo vedle Harryho.

"Dobrý ráno," pozdravila jsem je a oni my pozdrav oplatili. Sedla jsem si na židli a Harry mě políbil.

"Zítra musíme na turné." Povzdechl si Zayn.

"Na turné?" Podívala jsem se na ně a Harry se koukal do země. "Harry?" Hodila jsem po něm vážný pohled.

"Včera jsem ti to zapomněl říct. Ale jestli chceš, můžeš jet s námi." Usmál se na mě omluvně. Zvedla jsem se a odcházela jsem ke schodům.

"Kam jdeš?" ptal se provinile Harry."

Otočila jsem se na patě a vycenila na něj zuby. "Balit jestli mám jet s vámi." Kluci se začali smát a já odešla do pokoje. Některé věci jsem měla ještě v kufru a tak mi to balení netrvalo moc dlouho. Byla jsem trochu unavená a tak jsem si lehla do postele a na chvíli jsem usnula. Vzbudila jsem se a hodiny ukazovali 12:30. Protáhla jsem se a sešla jsem po schodech do obýváku. Na gauči seděl Harry a koukal se na televizi. Ostatní byly venku na zahradě. Potichu jsem se k němu přikradla a zakryla mu oči.

"Kdo je to." Zasmála jsem se. Dělal, že přemýšlí a potom mě chytil a přetáhl si mě k sobě. Smála jsem se jak pomatená a on taky.

"Proč jsi mě nevzbudil?" Podívala jsem se na něj vyčítavě.

"Byla jsi tak sladká, když jsi spala." Usmál se a políbil mě.

O měsíc později:

Už je to měsíc, co jsem utekla a měsíc, co jsem s kluky. A vůbec ničeho nelituju.

"Tak řeknete mi někdo konečně, kam letíme?" ptala jsem se zvědavě a naléhavě. Nechtějí mi totiž říct, kam teď letíme. Prý překvapení.

"To se dozvíš, až přistaneme. A nebuď zvědavá." Zasmál se Harry.

Ani holky nevědí, kam letíme, což mě trošku znervózňuje. Nakonec jsem se uklidnila a usnula jsem.

"Zradila jsi svoji Zem. Zradila jsi mě a tento chlapec ti v tom pomáhal. Zasloužíte si jen výprask," křičel na mě otec a stráže drželi pevně Harryho.

"Otče, prosím," začala jsem prosit, ale on jen mávl rukou a stráže odtáhli Harryho pryč. Mě zavřel do mého pokoje, kde jsem musela čekat na sňatek s mužem, kterého mi vybral.

Probudila jsem se celá zpocená. Podívala jsem se na Harryho, který ještě klidně spal ve své sedadle. Zavřela jsem oči a ještě na chvíli usnula.

"Zlato, vstávej. Už jsme tu." Políbil mě něžně Harry. Protáhla jsem se a otevřela jsem oči. Po chvilce jsme přistáli a my mohli vystoupit z letadla.

"Vítej Dánsku," rozzářil se Harry. Já strnula na místě a viděla jsem zmatené a také naštvané a ustarané pohledy holek.

"Harry já… já tady nemůžu být," začala jsem koktat a po tvářích mi začaly téct slzy.

"Proč bys nemohla. Pojď, půjdeme na hotel." Vzal moje zavazadla a donesl mi je do pokoje. Hotel byl totiž nedaleko letiště a tak jsme tam byli do pěti minut. Hned jak jsme vlezli do pokoje, jsem šla do sprchy. Věci z letadla jsem měla docela zpocené a tak jsem se potřebovala převléct.  Nanesla jsem si kouřové stíny a vlasy si nechala rozpuštěné. (média) Harry v pokoji nebyl a tak jsem šla do jídelny, kde jsem taky všechny našla. Koukali na televizi, kde zrovna běžely zprávy.

"A je tu další zpráva o princezně Isabelle. Dostali jsme zprávu, že by se měla údajně pohybovat na území Dánska. Král už zalarmoval všechny policisty a ti se jí pokoušejí najít." Během toho co reportérka mluvila, tam běžely moje fotografie.

"Harry…" šeptla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Všichni se na mě podívali a on se zvedl a přešel ke mně.

"Nechápu, jak jsi nám mohla lhát. Jak jsi mohla lhát mě." Jeho oči se už také zalévaly slzami. Z jeho hlasu šlo slyšet zklamání a vztek.

"Harry, já ti to vysvětlím." Chytla jsem ho za ruku.

"Co my chceš vysvětlit. Že už tě královský život nudil a tak sis vyjela na výlet, aby sis mohla s někým pohrát a pak se vrátila do svého dokonalého života?" začal na mě křičet. "A podle všeho to Lucy věděla, co? A holky taky nevypadají moc překvapeně." Otočil se na ně a potom běžel ven.

"Harry." Sesunula jsem se podél stěny k zemi. To už mě někdo zvedal na nohy. Podívala jsem se na dotyčného a byl to jeden ze členů královské ochranky.

"Isabello. Jsem rád, že jsi v pořádku. A jak to vypadáš?" Objal mě otec a pak si mě zděšeně prohlédl. Slzy mi nepřestávaly téct po tvářích.

"Isabello." Přiběhla za mnou Veronica a objala mě. Pevně jsem ji chytla a dala jí pusu do vlasů.

"Pojď. Pojedeme domů," řekl táta a já se naposledy podívala ke stolu, kde všichni seděli jak opaření. Nasedla jsem do limuzíny a ta vyjela směrem k zámku. Měla jsem se od něj držet dál. Já tušila, že nepřijme, kdo jsem. Bolelo to, strašně to bolelo. Když jsme dojeli do zámku, přiběhla za mnou rychle Erika a dovedla mě do pokoje.

"Jste v pořádku?" ptala se starostlivě. Jen jsem zakroutila hlavou a dál brečela. Otec poručil, aby mě zase oblékli do šatů, které jsou hodné mému postavení.  Měla jsem modré šaty, modré boty na podpatku a samozřejmě mou korunku. Musím přiznat, že mi to vůbec nechybělo.

"Pojďte. Váš otec na vás čeká u večeře," řekla Erika, když mi dodělala vlasy. Přikývla jsem a šla jsem pomalu do jídelny.

"Zdravím otče," pronesla jsem, když jsem si sedla ke stolu na své místo.

"Také tě zdravím, dcero. Po obědě se jdi převléct. Přijede tvůj budoucí ženich." Při těch slovech se na mě ani nepodíval. Chtěla jsem něco namítnout, ale věděla jsem, že by to bylo zbytečné. Když jsem dojedla, nečekala jsem, ani než dojí otec a odešla jsem rovnou do pokoje. Volal sice na mě, ale mě to bylo jedno. Vždycky jsem byla poslušná dcera tak mám taky právo na to někdy neposlechnout, kort když si budu muset vzít někoho, koho vůbec neznám. Sundala jsem ze sebe ty děsně nepohodlné šaty a boty a lehla jsem si na postel. Koukala jsem se do stropu a vzpomínala na to, co jsme s Harrym a kluky zažili.

"Jdu vás připravit." Vešla do pokoje Erika. Posadila jsem se na postel a ona mi zase začala předělávat účes.

"Přijde mi to strašně nespravedlivé. Chtěla bych mít svobodné rozhodnutí a o svém životě rozhodovat sama a né aby ho rozhodoval někdo za mě," stěžovala jsem si Erice a ona mě celou dobu poslouchala. Tentokrát jsem měla růžové šaty i boty. Když jsem byla hotová, šla jsem za otcem do velkého sálu kde se mám setkat s mým budoucím mužem.

Princezna na útěkuPřečti si tento příběh ZDARMA!