"Berry, vstávej, pojď," probudil mě dětský hlas. "Pojď rychle, jsou Vánoce a my se musíme podívat na dárky!"

"Ale Lucasi," zahuhlala jsem do polštáře, ta noční procházka ve tři mě nějak unavila, "Vánoce nejsou jen o dárcích."

"Ale jsou," strčil hlavu do dveří Sebastian s rozčepýřeným účesem. "Pojď, čeká se jen na tebe."

A tak jsem byla donucena zvednout prdel z postele, prohrábnout vlasy, v rychlosti upravit svůj pomačkaný vzhled a sejít do obýváku, kde už čekal zbytek rodiny a Harry. Pomalu jsem se posadila na pohovku a sledovala Lucase, jak v hlavě odpočítává sekundy, aby mohl vyběhnout ke stromu a popadnout své dárky. Jen, co jsem se pohodlně uvelebila vedle Sebastiana, se Lucas rozběhl a začal skoro zuřivě prohledávat dárky, jestli je nějaký s jeho jménem.

Opřela jsem se o pohovku a sledovala tváře kolem sebe. Matka s otcem seděli ve svých luxusních pyžamech a v županu na druhé pohovce vedle sebe, oba ten milý výraz jako každý rok, Sebastian vedle mě znuděně pozoroval Lucase, který se přehraboval dárky a pomalu je podával ostatním, pak si sedl vedle něj a pomáhal mu dárky rozdávat.

Můj pohled se přemístil na Harryho, jak s lehkým úsměvem pozoruje ty dva. Zvedl hlavu ke mně a já ji ihned sklopila. Jako by mě ten pohled bodnul. Zabolelo to, nevydržela jsem se mu ani na chvíli dívat do očí.

"Tady jsou tvoje," podal mi Lucas kupku dárků zabalené v různých balicích papírech, jako dostali všichni. Pevně jsem je přichytila a položila si je na kolena a čekala, než se všechny dárky rozdají, abychom je společně mohli začít rozbalovat.

Poočku jsem sledovala, jestli Harry začal rozbalovat můj dárek, ale jen tam seděl s dárky vedle sebe a pozoroval Lucase, který se jako první vrhl do rozbalování.

Rozbalila jsem první dárek, na kterém bylo napsané mé jméno, a uviděla novou žehličku na vlasy, kterou jsem si plánovala koupit. Super, praktický dárek. Zvedla jsem oko, jestli Harry už něco rozbalil, ale stále ne, stále se díval na Lucase, který tentokrát rozbalil dárek ode mě, nějakou střílečku, kterou mi doporučili v obchodě s hrami. Sice asi není určena pro jeho věk, ale on časem doroste.

Na mě zbýval poslední dárek. Opatrně jsem ho rozbalila a pod papírem na mě čekalo tmavě modré pouzdro, které skrývalo stříbrný řetízek s přívěskem. Zvedla jsem oči k Harrymu, který celé to mé rozbalování pozoroval, a zachytila jsem jeho zvědavý pohled na mou reakci.

Vytáhla jsem řetízek s přívěskem s písmenem B a držela jsem ho ve vzduchu a pozorovala, jak se v něm odráží světélka vánočního stromu. Než jsem se nadála, seděl vedle mě Harry a bral mi řetízek z rukou. Naznačil mi, ať se otočím a zvedl mi vlasy nad krk, abych si nemohla přidržet a on mohl řetízek připnout kolem mého krku. Stříbro zastudělo na teplé položce spolu s jeho konečky prstů. Když jsem se otočila zpátky k němu, zvedl opět své štíhlé prsty ke mně a narovnal mi přívěsek doprostřed. Zvedl svůj pohled od něj k mým očima a usmál se. "Líbí?"

Nemohla jsem říct ne, byl nádherný. Byl jemný, byl lesklý, roztomilý. "Líbí," přikývla jsem a opatrně se od něj odsunula, protože mi ta blízkost přišla příliš. Nebyla jsem zvyklá, aby byl u mě tak blízko, když mi nechce nic udělat. "To jsi neměl," kousla jsem se do rtu. Určitě to nebylo nic levného.

"Je to součást omluvy," pousmál se. "Stačí, když se ti bude líbit do té doby, než odjedu, pak už o tom vědět nebudu."

"O čem?"

"Nevím, že ho třeba 'ztratíš' v kanálu," naznačil uvozovky a usmál se.

Zastyděla jsem se. Tohle si o mně myslí? Avšak, nemám na to právo? Po tom, co se všechno stalo? Nemám právo být naštvaná?

Drown › [Harry Styles, a.u.]Přečti si tento příběh ZDARMA!