Chapter 22

3.5K 272 7

O tři dny později

,,Dobrý den. Vítáme Vás na palubě. Jsme rádi, že jste si vybrali zrovna naši cestovní ..." ozývalo se po celém letadle. 

Zrovna teď sedím společně s Lukem, Kate a Jesy v letadle a letíme směr Švýcarsko. Strašně moc se těším na Vánoce. Teda, jak se to vezme.

Už tři dny jsme spolu s Lukem nepromluvili. Ano, pořád je na mě naštvaný a mě to začíná pomalu, ale jistě štvát. 

,,Luku, jak dlouho se spolu ještě nebudeme bavit?" zeptala jsem se ho, když naše letadlo vzlétlo.

,,Ale, já se s Tebou bavím." řekl mi Luke, ale dál se věnoval svému notebooku. 

Celá tahle situace, mi začala lézt na nervy. Sakra, nechápu, jak se to všechno mohlo otočit všechno proti mně. ON mě chtěl podvést a já jsem mu to chtěla jenom vrátit. Měla jsem tolik možností. 

Mohla jsem se vyspat s Harrym, ale neudělala jsem to. Sice jsem si hrála s jeho city, ale co dělal on? On ke mně nebyl taky zrovna férovej!

Zhluboka jsem se nadechla, protože se mi v očích objevilo pár slz. Rychle jsem se zvedla ze svého místa a rychlým krokem jsem šla na záchod. 

Cítila jsem na sobě Lukův pohled, protože jsme seděli v první třídě a kromě mě a Luke, tam byla pouze Kate a Jesy.

Zavřela jsem za sebou dveře od kabinky. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Pomalu se mi z očí vykutálelo pár slz.

Dobře, možná jsem měla plno keců proti Lukovi, ale za tu dobu se toho hodně změnilo. S Lukem jsme si byli bližší než dřív. Strašně mě to štvalo.

Zase jsem chtěla, aby všechno bylo tak, jako na začátku. Ale když spolu nekomunikujeme, tak je těžké dát všechno dohromady. 

Pustila jsem si vodu a opláchla jsem si obličej. Byla jsem připravena, že půjdu ven. Naposledy jsem se podívala do zrcadla a potom jsem otevřela dveře a chtěla jsem vyjít, jenže mě někdo natlačil nazpátek.

Podívala jsem se tomu neznámému do obličeje a zjistila jsem, že to není nikdo jiný než Luke. Rychle se otočil a zamkl dveře.

Hned, jak byly dveře zamčené, Luke se ke mně otočil a přitiskl své rty na moje. Já jsem se mu nebránila a začala jsem s ním hned spolupracovat. Objala jsem ho kolem krku a tím jsem si ho k sobě více přitáhla.

,,Zapomeneme na všechno, co se za poslední dobu stalo. Nevydržím se koukat na to, jak se spolu nebavíme, nedotýkáme se ... Prosím, Carol, odpusť mi." řekl mi do polibku.

,,Odpouštím." řekla jsem mu a znova se vášnivě přisála na jeho rty. On se začal do polibku usmívat. 

____________________

24. prosince

,,Carol, stromeček je už ozdobený." zavolala na mě zezdola Kate. Rozhodla se totiž, že společně s Jesy stromeček ozdobí.

Šla jsem se na něj podívat. Byl vážně nádherný. 

,,Povedlo se Vám to." pochválila jsem je.

,,A teď se jdete připravit. Za chvilku bude večeře." řekla jsem holkám.

Oy jenom přikývly a potom se vydaly po schodech nahoru do svých pokojů.

Víte, myslela jsem si, že na Vánoce budemem bydlet v nějakém hotelu nebo tak něco. Ale, nic takového. Luke mi asi zapomněl říct, že má tady "malý" domek. 

Je vážně nádherný. Všechno je sladěné do hnědo-bílé barvy. 

Vydala jsem se také po schodech do mojí a Lukovi ložnice.

Možná, by Vás zajímalo, jak to mezi námi pokračuje. 

No, zatím to je, jako bych žila v pohádce. Luke je na mě milý. Ne, že by předtím nebyl, ale teď byl extra milý. Pořád se mnou všude, teda pomalu všude chodil. Včera mě učil na skateboardu a dělali jsme různé voloviny.

Najednou Luke nebyl ten Luke, který sedí v kanceláři a tvaří se jako by mu patřil svět. Byl uvolněný, zdál se mi šťastný. Ani jednou mi nedal návrh na to, aby jsme se spolu vyspali.

Chápete to? Ani jednou! Je to jako zázrak.

Přešla jsem ke skříni a otevřela jsem ji. Chtěla jsem si vybrat nějaké pěkné šaty. 

Nakonec u mě vyhrály krátké šaty nad kolena, lososové barvy. Začala jsem se pomalu svlékat z oblečení, které jsem měla na sobě, což byly černé džíny a černé, volné tričko. 

Nasoukala jsem se do šatů, jenže potom jsem zjistila nepříjemnou věc. Šaty měly zapínání na zádech. Tak, jak si teď ty šaty zapnu?

Než jsem ale stačila cokoliv udělat, ucítila jsem něčí dotek na mých zádech. Poznala jsem, že to byl Luke. Kdo také jiný? Něžně si mě přitáhl blíž k tělu a potom mi šaty zapnul.

,,Sluší Ti to." pošeptal mi u ucha a jemně po něm přejel jazykem. Měla jsem co dělat, abych nezačala nahlas vzdychat.

,,Děkuji." poděkovala jsem mu a otočila jsem se směrem k němu. 

Byl oblečený v obleku a nemusím Vám říkat, jak mu to nehorázně slušelo. 

,,Asi bychom měli jít." řekl Luke po dlouhé době ticha. 

,,Máš pravdu." řekla jsem mu a dala mu pusu na tvář. 

Potom jsme ruku v ruce vyrazili dolů do jídelny, kde by se měla podávat štědrovečerní večeře.

I Don't Like // l. h.Přečti si tento příběh ZDARMA!