Po chvíli přemýšlení jsem si uvařila něco k jídlu. Nepřišla jsem sice na to odkud ten prstýnek znám, ale asi si ho nechám. Samozřejmě jsem do před tím umyla.

U talíře špaget a chatu s jednou kamarádkou ze třídy jsem si vzpomněla na včerejšek. Vrtalo mi hlavou, kde se tam Niall tak rychle objevil a proč tak rychle zmizel. Vypadal mile, ale pak se očividně něco pokazilo....Ty jeho oči a...Počkat! Niall. No jasně, to on měl včera večer ten prsten, že mě to nenapadlo dřív. Co ale dělal na hřbitově?! A proč sakra slyším ty hlasy a proč se Niallovi včera zbarvily oči??

Už jsem toho měla dost. A vrácení toho prstenu je aspoň dobrá zámiňka k tomu, abych ho znova viděla. Možná se mi docela líbí.

Napsala jsem Jess, spolužačce z literatury jestli nemá číslo na Zayna. Odpověď, překvapivě ANO.

Ta holka zná asi půlku Londýna, není se čemu divit.

Vytočila jsem Zaynovo číslo a nervózně postávala před zrcadlem v chodbě.Pořát to jen pípalo, pípalo, pípalo.....

,,Haló?" Ozval se Zaynův hlas a já si oddychla ,,Ahoj Zayne, tady Michelle-," ,,Michelle promiň, ale teď něco řeším. Nemám čas vysvětlovat ti ten včerejšek," skočil mi do řeči ,,P-počkej! Já nevolám kvůli tomu co se stalo včera. Našla jsem něco co nejspíš patří Niallovi," Zayn nic neřekl, tak jsem pochopila, že mám pokračovat ,,Prstýnek se safírem a jsou na něm vyrytý nějaký ornamenty," ,,Kde si ho našla?" ,,Kdybych ti odpověděla musela bych se tě ptát co tam dělal a proč to tam vypadá, tak jak to tam vypadá," ,,Není to jak to vypadá," řekl Zayn ,,A jak to vypadá? Nemyslím si, že je vandal nebo tak něco," vlastně mě tahle možnost doposud nenapadla ,,To je dobře," ,,Řekni mu, že si pro něj může zajít, ví kde bydlím," napjatě jsem čekala, že řekne že ho za mnou pošle nebo tak něco ,,Niall zrovna není ve stavu, aby za tebou mohl. Dojdu pro to sám," ,,Snad to není kvůli tomu co se stalo včera večer. Vypadal divně, když jsme se loučili," ,,Možná to tím trochu je, ale s tím si nedělej starosti. Kde bydlíš?" Nadiktovala jsem Zaynovi svojí adresu a ukončila hovor.

Co se Niallovi stalo a jak moc za to můžu já?

Divný, viděla jsem ho jednou a už se o něj bojím. Nejspíš je to tím, že mi zachránil život. Ale i tak je to divný.

Zayn u mě byl asi do půl hodiny ,,Ahoj," řekl, když jsem mu otevřela dveře od bytu ,,Čau," pustila jsem ho dovnitř. Mě rozdrbané vlasy a to samé oblečení jako včera ,,Kde to máš?" Zeptal se nervózně ,,Asi mi neřekneš co se s ním stalo co?" Naznačila jsem rukou by mě následoval a šla jsem do kuchyně ,,Jen má nějaký problémy," probodával mě pohledem ,,Mohla bych mu nějak pomoct?" Zeptala jsem se ,,Radši ne," řekl chladně ,,Provedla jsem něco?" Zeptala jsem se provinile ,,Ty ani ne. Dej mi prosím ten prsten," natáhl ke mě ruku a já ho sundala z prstu. Prohlídl si ho a strčil ho do kapsy ,,Stalo se s tím něco?" Zase mě probodl pohledem a já si vzpomněla na tu kapku krve na hřbitově ,,Možná," ,,Jak, možná?" Nechápal ,,Nejsem si jistá jestli to nebyly spíš halucinace," ,,Co se stalo?" Zeptal se mile ,,Já vlastně ani nevím. Na hřbitově jsem se o něco řízla a jedna kapička krve jakoby se vsákla do toho safíru no a ten jakoby na chvíli změnil barvu-" ,,Na krvavě rudou," doplnil za mě Zayn. Za ten jeden den jsem se naučila na nic neptat ,,Už budu muset jít," otočil se ke dveřím ,,Michelle, kdyby se y tebou něco dělo, cokoliv. Nějaký noční můry, halucinace nebo tak něco, zavolej mi," ,,Dobře," kývla jsem ,,Myslím to vážně!" ,,Jo, neboj,"

*Zayn*

Hned jak jsem vyšel na ulici zavolal jsem Louisovi ,,Louisi?" ,,Máš ten prsten?" Řekl nervózně ,,Jo, ale máme problém," ,,Co se stalo?" ,,Já nevím, nejspíš něco jako krevní pouto. Vysvětlím ti to potom, co Niall?" ,,Už je v pohodě, najedl se a spí. Pořád mluví ze spaní o lidské krvi a o tom, že nechce. Je to, jako by přemáhal sám sebe," ,,Chudák, chtěl to mít za sebou," ,,Jo, Liam je u něho a snaží se maže mu tu ránu," ,,Víš co? Za chvíli tam jsem, tak si to povíme, Čau," ,,zatím,"

Včera se to všechno zvrtlo a Michelle se do toho namočila. Neskutečně se to posralo a Michelle to nemůžu ani vysvětlit. Co bych jí asi tak řekl? Jsem zabiják upírů, Niall a jeho kámoši jsou upíři, kteří nepijí lidskou krev a včera si to rozdali s partou víc nebezpečnejch upírů, kterejm se chtěl Niall pomstít, jenomže ty ho zranili a on je na tom teď dost blbě. No a ty jsi našla jeho prsten, kterej ho chrání před slunečním světlem a jak to vsáklo tvojí krev, tak vás to nejspíš propojilo...No to by určitě uvítala.

Dorazil jsem k staršímu rodinnému sídlu. Vlastně je to Niallovo, rodinné dědictví. Používáme to jako "centrálu" kluci tu bydlí a já případně přijedu. Mám podnájem v centru.

Zabiják upírů jsem už od střední. Ne, že bych si to vybral dobrovolně, ale předává se to po pokoleních. Prostě to mám v rodině, každému se ve věku kdy je ho potřeba zobrazí na hrudníku znamení. Je to taková směs obrazců, vlastně je to to samé co má Niall na prsteně, v jeho případě mají ochranou funkci. Ten prsten mu darovala jedna čarodějka. Zní to jako že Stmívání nebo Upířích deníků, ale je to pravda. Bohužel.

Odemknul jsem hlavní dveře sídla a pod mohutným schodištěm už stál Louis. Je nás tu pět i s Niallem. Já, Louis (nejstarší, věkem v kolika byl proměněn, nechal se narozdíl od ostatních proměnit skoro dobrovolně, protože jinak by ho upálili a on radši takhle zdrhnul jinak nejstarší je tu Niall, proměnili ho někdy v 15. Století, pak je tu Liam, toho proklela jedna čarodějka za Občanské války v Americe (jo, na upíra vás může i někdo proklít) a nejmladší Harry, toho proměnil Louis v 19. Století a vlastně žije nejkratší dobu bez lidské krve, Louis mu to asi před stoletím zakázal) ,,Tak mi řekni co se stalo," povzdychnul Louis.

Louise s Niallem spojuje jedna věc. Chtějí zabít toho, kdo je proměnil.

Diary of rosesPřečti si tento příběh ZDARMA!