2

151 10 0

Ráno jsem se probudila okolo jedenácté. Bylo zataženo. Typické londýnské počasí.

Popravdě jsem pořád přemýšlela nad tím co se včera stalo, ty modřiny neskutečně bolely a ani obklad mi nepomohl.

Po obědě jsem se rozhodla zajít babičce na hrob. Byla to mamka mého taťka, vlastně jsme po ní zdědili tenhle byt. Já si aspoň na studia nemusím shánět pronájem.

Vzala jsem si černé džíny, obyčejné tričko s potiskem a vlasy svázala do culíku, přehodila jsem přes sebe béžový kabát a vyrazila.

Aneta mi od včera nenapsala, ale moje SMS se jí zobrazila, tak jsem se to rozhodla neřešit. Na hřbitov jsem jela autobusem. Zastávka je hned u hřbitova. Vystoupila se mnou ještě nějaká paní. Bylo to divné, u hlavní brány stálo policejní auto.

Když jsem procházela uličkami několik hrobů bylo poškozených. Necelé náhrobky, ulomené sošky a několik hrobů bylo posypáno popelem nebo čímsi ,,Propána," vzdychla jsem, když jsem uviděla zlomený náhrobek u hrobu mojí babičky ,,Co se tady stalo?" Obořila jsem se neoprávněně na jednoho policistu ,,Nejspíš nějací vandalové," ,,No...nějací," takovouhle spoušť asi jen tak někdo neudělal, vypadalo to spíš jako po vichřici.

Zahleděla jsem se do země, že zvednu povalenou vázu. Řízla jsem se o střep ,,Sakra," sykla jsem a a zatřepala rukou, takže pár kapiček krve odlítlo. Znovu jsem se nahnula pro vázu, že jí vyhodím. Vzala jsem do ruky největší střep a zadívala jsem se do malého, modrého kamínku po kterém stékala kapička mojí krve. Vzala jsem ho do ruky, nebyl to jen kamínek, byl to prstýnek se safírem a kolem byly vyryty různé znaky. Kapka mojí krve jako by se vsákla do safíru, ten na chvíli zčervenal a pak se zase vrátil do původní barvy. Už mám fakt halucinace!

Nemohla jsem si pomoct, ale přišel mi povědomý. Dala jsem ho do kabelky a šla domu. Tady toho moc neudělám.

Na cestě domů autobusem mě trochu začala bolet hlava, tenhle víkend je pěkně divný. Normálně mě hlava nebolí i když po tom co se stalo....

Když jsem přišla domů udělala jsem si čaj a zalezla do postele, na modřiny a obklady jsem se vykašlala, protože to nepomáhalo. Pustila jsem si Protivný Sprostý Holky a během půl hodiny usnula.

Probudila mě hrozná bolest v levém boku. Začalo mě v něm hrozně píchat a bylo to, jako bych v něm měla otevřenou ránu. Pomalu jsem ani nemohla vstát, ale když jsme si odhrnula tričko nic jsem tam neměla. Žádné modřiny nebo škrábnutí, vůbec nic.
,,Bude to dobrý, vydrž!" Křičel na mě něčí hlas ,,Co to sakra je?," rozbrečela jsem se, můj bok mě neskutečně bolel ,,Kámo vydrž! Bude to v pohodě," ,,Jen tě zasáhli kolíkem, ale neboj, mimo srdce," hlasy se měnily a přísahala bych, že jsem slyšela Zayna ,,Já nechci," vzlykla jsem nad bolestí ,,Hey, poslouchej mě. Bude to dobrý, jen ti na to něco dám," svíjela jsem se na podlaze v bolestech a hlasy pořád něco říkaly. Můj bok najednou zalil chladivý pocit a bolest přestala ,,V pohodě?" Zeptal se hlas a i on nakonec utichl.

Zvedla jsem se celá uplakaná že země. Do nemocnice jít nemůžu, co bych řekla? Že mě bolí v boku a slyším cizí hlasy?! Blázinec máma jistý. Komu bych zavolala? Anetě? Nebo mamce?....obě by to tak akorát vyvedlo z míry.

,,Co se to sakra děje?!" Zakřičela jsem na prázdný byt a trošku se rozvzlykala.

Rozhodla jsem se na všechno zapomenout a projet aspoň instagram nebo facebook. Vyndala jsem mobil  z tašky s ním ale vypadl i prstýnek. Shýbla jsem se pro něj a zadívala se na něj ještě jednou. Kde jsem ho sakra viděla?! Ptala jsem se sama sebe.

Diary of rosesPřečti si tento příběh ZDARMA!