2.Kapitola

277 26 12

Další část je na světě :*

"Lauro, teď půjdeš s nima"

"Já?!"

"Jo, ty" Podívala jsem se na Mel. Naznačila mi slovo "Gratuluji" Otočila jsem se na Sophii. Podívlaa se na mně vražedným pohledem. 

"Běž si sbalit věci, Lauro."

"Ano. Pojď se mnou, Mel" Přišly jsme na pokoj.

"Slib mi, že si spolu budeme posílat dopisy" Vtrhly mi do očí slzy.

"To víš, že jo." Mel mě objala.

"Kamarádky na vždy?"

"Jasně, Lauro. My love'' Sbalila jsem si věci. Vzala jsem si na sebe modré džíny. Bílé tričko s černým raminkem a nápisem Smile. Poté modrou bundu a bílou čepici. Bílý botasky na zavazovani jsem nechala naposled. Naposled jsem se otočila na Mel, a pak odešla s novými rodiči. Jeli jsme cernou Alfa Romeo.

''Ahoj''

''Ahoj...''

''Já jsem Jane Wilsonova a toto je tvůj táta Peter Wilson. Říkej nám mami a tati.''

''Jo'' koukala jsen se z okna. Všude byly vysoké budovy, obchodní centra,...

''Dáma neříká jo, ale ano.''

''Ale já nejsem dáma a vy nejste moji rodiče''

''Omlouvám se ti, jestli jsem tě nějak urazila, ale odted jsi naše nevlastní dcera a my jsme tvi nevlastní rodiče. A ještě něco. Budeš se u nás mít jako princezna. Budeš chodit po plesech a různých slavnostech.''

''Si jen myslíte'' řekla jsem si pri sebe.

''Ale já nechci!''

''Musíš a slušná dívka neodmlouva''

''V tom případě mě budete muset vychovat!''

''Jak si přeješ'' Přijeli jsme k nim domů. Měli velký rodinný dům se zahradou, k tomu ještě velký bazén. 

"Páni..." Odtrhla jsem se od zamyšlení a podívalá se na dům. Zavedli mě dovnitř, ukázali mi pokoj, a pak mi řekli všechna Pravidla, která v jejich domě platí. 

1.Být slušná
2.Neodmlouvat
3.Konat své povinnosti
4.Každý pátek uklidit pokoj
5.Sprostě nenadavat
6.Poslechnout, co se ti řekne
7.Být v šest doma
8.Když někam jdeš, rekneš kam, kdy, s kým
9.Chodit spát v 9 hodin
10.U nikoho nepřespávat

''Bože'' řekla jsem si to pro sebe, ale máma mě asi slyšela a dodala

''Příprav si židli, budu muset udělat, něco s tvými vlasy''

''Ne! Proč!''

''Mně se to nelíbí''

''Ale mně jo!'' Dala mi facku.

''Neodmlouvej'' už jsem radši byla ticho. Vlasy mi zkratila asi o 10 centimetrů, ale dodala k tomu, že pro začátek to stačí. Rozběhla jsem se do mého novehopokoje s očima v slzách. Vypadal jako pokoh pro princezny, ale mně se nelíbil.

Pro nejlepší kamaradku Melissu.

Ahoj Mel.
                  Chci zpátky! Je mi jedno jestli tam je Sophia, ale chci odsud pryč. Ostříhala mě a k tomu dodala, že příště to bude kratší. Prosím pomoz mi. Mají tu úplně stupidní pravidla a musím se chovat jako princezna. Navíc budu muset chodit na plesy! Mají to tu krásný, ale nesnáším je.
Ahoj, tvá Laura

Tady to hodíte do schránky, a pak to někdo odnese. Je to dobrý..až na to, že kvůli mně to je tady. 

Melissa

Laura říkala, žemi pošle dopis! Jsem zvědavá, jak se jí vede. Ti rodiče vypadali, že budou asi hodně bohatí, tak mě to zajímá.....Prošla jsem kolem Sophi. Byla vybledlá, s prázdným výrazem v očích.(viz. obrázek "Sophia") Pořád se na mně koukala. Nemohla jsem se odtrhnout. Po třech minutách jsem se odtrhla od jejích očích a viděšená utekla. 

Po pár dnech....

Laura

Dneska mě chce máma donuti, abych šla na ples. Bohužel nevím, co tam budu dělat. Prý tancovat. Jenže jak, když nevím ani stupidní zálklady. Natočila mi konečky vlasů, a pak na mně navlíkla modrý šaty, až na zem. K tomu na mně ještě navlíkla asi pěti centimetrovej podpatek.... Potom jsme vyrazili na ples. Nejhorší věc, v životě. Když jsme tam přišli, bylo tam plno lídí. Sedli jsme si ke stolu. Dostali jsme na výběr z pití a jídla. Máma a táta si šli zatancovat a já jenom pozorovala, jak se to odehrává, jaké jsou taneční kroky,... Po chvíli ke mně přišli zpátky. Povídali jsme si o mých zájmech a spol. Po chvíli k nám přišel nějakej chlap se ženskou a nějakým kluk asi o tok starším, než já.

"Můžeme si přisednout?"
"Ano, jak se vede, příteli"
"Ale jo dobrý, až tady na Davida (Dejvida, kdyby to někdo chtěl číst jako David)"
"Lauro, posuň se, a´t si můžou sednout!"
"Jo!" Odsekla jsem a nechala je sednout si vedle mně. Rozhovor ostaních jsem nevnímala a sledovala tanec ostatních. 
"Ahoj" Vyrušil mě někdo z pozorování. Ohlídla jsem se kolem sebe.
"Haló,...Ahoj"
"Ahoj...."
"Ty si Laura?"
"Jo, nevíš jak se odsud dostat pryč?!" V tu chvíli mě asi uslyšela máma a přísně se na mně podívala.
"Nevim, a proč se odsud chceš dostat, tebe to nebaví. Promiň já jsem Dave"
"Ne, absolutně vůbec. Nesnáším tyhle...šaty a vysoký podpadky. K tomu ani neumím tančit. Navíc nejsem od nich, kvůli nim jsem opustila svojí nejlepší kamarádku"
"Promiň to se omlouvám a ty jsi z Dětskýho..."
"Jo"
"Promiň"
"Neřeš to!" 
"Nechceš si...zatančit?"
"Slyšel si, že to neumím?!"
"No tak, Lauro, žádá tě o tanec, a ty bys ho měla jako dáma příjmout!"
"Jenže já nejsem dáma!" Zařvala jsem na ní a celý sál ztichl. V tu chvíli jsem se rozbrečela a utekla. Jenže, aby to nestačilo, tak jsem spadla na zem uprostřed sálu, kvůli těm podpatkům. Rozhlídla jsem se kolem sebe, sundala si boty, nadzvedla si šaty a utekla.

Mel

Už mi přišel dopis od Laury. Neočekvávala jsem , že se má tak špatně. Lituju ji.

Ahoj Lauro. Je mi to moc líto. Měla jsem menší střetnutí se Sophii. Je vybledlá, prázdný výraz v očích,...trochu se jí bojím, ale zatím jsme se nějak nestřetly. Měj se hezky, Lauro. Věřím, že to zvládneš. Držím palce. By my Love-Lauro. Tvá Mel. 

Laura

Utekla jsem ze sálu. Otevřela nějaké dveře. Byla to malá místnost, s mnoha obrazy. Zavřela jsem za sebou dveře a sedla si na pohovku, která byla uprostřed místnostě. Za takových pět minut se otevřely dveře.

"Můžu dovnitř" Uslyšela jsem Davův hlas.
"Dnes už to nemůže bejt horší, pojď."
"Proš si na svý rodiče taková"
"Nenávidím je. blíkli mě do těhle hadrů a ještě k tomu, jsem se kvůli nim ztrapnila, chápeš"
"Neměla bys být taková" Trochu jsme si popovídali, takových asi deset minut, a pak se mě zeptal.
"Můžu se ještě jednou , zeptat na ten tanec?" Pousmála jsem se na něj. 
"Zkusit to můžeme, ale já to nezvládnu"
"Zvládneš, věřím ti. Navíc, tě můžu vždy chytit" Oblíkla jsem si boty a stoupla si. Trochu jsem se zakymácela. Dave mě chytil za ruku.
"Můžeme?"  

Vešli jsme do sálu. Vstoupili jsme tam. Všimli s i mě rodiče a pohledem mi začali vyhrožovat.

"Já se jich bojím"
"Neboj, jsem s tebou"
"Ale jak budu vědět, co mám dělat za kroky"
"Koukej se na mně" Vešli jsme na parket a začali. Sledovala jsem jeho nohy, jaký dělá pohyby. Poté jsem se asi nějak chytla a začla se mu koukat do očí. 

Tak nová část...trochu jsem se rozepsala, moc jsem to nevnímala a nevěděla, co psát. Ale něco jsem shromáždila a začala. No snad se líbí hvězdička a komentář potěší, tak doufám, že se povedlo. :* Budu ráda, když se bude líbit.

I'm Fine//Completed//Přečti si tento příběh ZDARMA!