Ledová voda horského jezera donutila dívku i přes drkotající zuby Murtagha obeznámit s tím, že se co nejrychleji musí dostat na pevninu, jinak se budou potýkat se zápalem plic. Jezdec jen nepatrně kývl hlavou, sundal ruce z dívčina hrudníku, za který ji přidržoval, a rozplaval se směrem k pevnině. Jakmile dívka ztratila na svých žebrech zachráncovu podporu, ponořila se opět celá pod vodu. Její ledová teplota ji však natolik probrala, že Tauriel přinutila své paže k pohybu. Neplavala však za Murtaghem, nýbrž se rozhodla rychlým tempem dosáhnout souše na druhé straně jezera. Doslova nutila své ruce ke zběsilému pádlování, aby se stihla na břeh vydrápat rychleji než Jezdec a ztratit se mu z očí.

Když se mohla nohama dotknout dna, přešla z plavání na pomalý běh. Hladinu zčeřily kruhové vlny a nad jezerem se neslo plácání dívčiných rukou do vodní plochy. Konečně se jí podařilo vyběhnout na souš, když v tom zaslechla z druhého břehu volání svého zachránce. Nerozuměla však tomu, co Murtagh říkal, ale dovolila sama sobě se na něj naposledy otočit. Všimla si jeho tmavé postavy, jež na ni mávala. Dívka udělala váhavý krok dále ke skalám, které jezero obepínaly ze všech stran, ale jakmile se pohnula, pochopil Jezdec, co má Tauriel v plánu. Na nic nečekal a poklusem se k ní vydal.

Jezdkyně musela okamžitě jednat, buď se nechá Murtaghem doběhnout, nebo se vydá opět na útěk a ztratí se mu ve skalách. Šance, že ji nenajde a jí se podaří uprchnout, byla velice malá, ale i přes nepříznivou skutečnost si tento nápad vybrala. Otočila se proto na patě a vyrazila vstříc strmým skalám po kamenité úzké pěšině. Cestu ji ztěžovaly promočené šaty a kořeny, které jako by vyšívaly spletité vzory přes kameny. Vynořovaly se v zemi po pravé straně, kroutily se pod dívčinýma nohama směrem ze svahu dolů, kde se zase zapouštěly do skály, aby vytvořily pevný opěrný bod pro celý strom.

„Freurne! Myslím, že se mi podařilo Murtagha setřást, ale jsem si zcela jistá, že mě bude pronásledovat ještě dlouho," hovořila za běhu Tauriel se svým drakem. Určitě ho bude zajímat, odkud ses vzala. Kdyby to bylo pro tebe bezpečné, doletěl bych za tebou a společně bychom utekli. Vzhledem k tomu, že se kdesi v lesích skrývá Trn, nechci nic riskovat, opáčil Freurn, který se z mýtiny, na níž přistáli, přemístil k nedalekým houštinám, ve kterých se mohl dobře skrýt. „Pokud se mi podaří Jezdce setřást, sejdeme se na tebou vybraném místě. Musíme odtud co nejrychleji zmizet. Je-li zde Murtagh s Trnem, není pro nás tento kraj bezpečný," poznamenala dívka a odbočila z kamenité pěšiny. Pro další postup si vybrala lezení mezi skalisky, což bylo velice obtížné, ale Jezdec ji mohl jen stěží vystopovat.

Několikrát dívce podjely nohy, a tak se nad první úroveň dostala se sedřenými předloktími a zakrvavenou levou dlaní. Gedwëy ignasiu si pečlivě celou dobu chránila a pádům vystavovala pouze druhou ruku. Dále mezi skalami pokračovat nemohla, jelikož se stávaly stále strmějšími, proto se vydala ráznou chůzí zpět k onomu potoku, kde spatřila stádo srn.

Cestu ji ztěžovaly kameny, přes které velice často klopýtala, ale nechtěla se zastavit, dokud se nedostane k Freurnovi. U něj se vždy cítila v bezpečí. Na její myšlenky drak opět velmi trefně navázal.

Máš z něj strach?

„Samozřejmě že nemám, Freurne. Jsem přeci Jezdkyně, navíc utajená, tudíž by se přede mnou měli mít na pozoru ostatní," odporovala Tauriel, avšak nebyla si příliš jistá tím, zda jejím tělem nezachvěl příval strachu.

Nezapomínej, že pocity s tebou sdílím stejně silně. Poznám, jak se ke komu stavíš, trval si stále na svém drak a postupně začal v duchu vrčet, aby tíhu jeho slov dívka pochopila.

Ať hvězdy nad tebou bdí. - Un du evarínya ono varda. [POZASTAVENO]Přečti si tento příběh ZDARMA!