Tady budeme bydlet.

2.1K 107 1

Lila: Super. Tahal mě za rameno do jakési místnosti. 

,,Au! Sakra to bolí!" naříkala jsem.

 ,,Drž hubu!" štěkl po mně a já okamžitě zmlkla.

 Co se s ním sakra stalo? Před chvílí se do mě zamiloval a teď mám být potichu? Dotáhl mě do místnosti, kde seděli všichni, který jsem už viděla. Polkla jsem a řekla si, že budu držet hubu.

 ,,Fakt je to kočka.." prohodil jen tak mimochodem Mates. 

,,Moje kočka."

 Strčil do mě Matty až jsem málem spadla. Když jsem se na něj otráveně podívala, usmál se. Nejradši bych mu tužkou vypíchla obě oči.

 ,,Sedni si. Posaď se u nás." řekl Matty. Na gauči seděl zbytek gangu a Mates poklepal vedle sebe na pár centimetrů místa. Mlčela jsem a ani se nehnula.

 ,,Tak, bude to!?" zakřičel mi do ucha Sam. Bylo mi to nepříjemné, ale sedla jsem si na ten kousíček místa, který mi tam Mates udělal. Koukala jsem se dolů a doufala, že tahle noční můra brzy skončí. 

,,Takže. Musíme vymyslet co s ní uděláme. Je nám k ničemu, ji nikdo nechtěl." 

Oh, jak milé Same..ještě nějaká perlička?

,,Já bych si ji nechal.. třeba jako hračku.." řekl Mates. Podívala jsem se na něj vystrašeným pohledem, ale ten se jen hloupě usmál. 

,,Já bych neposlouchal ani jednoho. Je moje." oznámil pro změnu Matty.

 ,,Sakra! Nejsem nikoho!" vyjela jsem po nich! Opravdu se mi nelíbilo, jak si ze mě dělají zboží.

 ,,Drž hubu! Teď se tady s tebou nikdo nebaví."

 Byla jsem dost nabroušená, ale nic jsem dělat nemohla. Znáte to, ne? Jako když se hádám s mamkou. Jenže tohle je ještě horší, tady bych mohla být ihned mrtvá. Koukala jsem si na nohy a snažila se neposlouchat jejich nechutný rozhovory tipu, co se mnou bude.

 ,,Dobře, zatím tedy zůstane u tebe Matty. Musím se domluvit s Tyns. Třeba ji nakonec bude chtít."

 Skvělé. Radši bych, aby mě na místě zabili. Stejně to dělají každé, která je neposlechne. 

,,Co kdyby jste mě zabili? Bylo by to pro všechny jednodušší." skočila jsem jim nezdvořile do řeči. 

,,Pff..není důvod. Zatím." řekl Sam jednoduše a pokračoval v rozhovoru.

 ,,A když budu zlobit? Matty říkal, že mě zabije." Vražedně jsem se na Mattyho podívala.

 ,,Můžu tě zbít třeba do krve, mučit tě a dělat s tebou spoustu jiných věcí." usmál se na mě. Otočila jsem hlavou do strany, ale Matty mi ji otočil zpátky. 

,,Nesahej na mě." odporovala jsem jednoduše, jenže to už mi na obličeji přistála facka. 

,,No.. myslím, že dnešní schůze je u konce. Můžete jít."

 Všichni až na mě a Mattyho se sebrali a odešli do svých pokojů. 

,,Pojď." přikázal mi Matty a já musím jako pes poslouchat. To je skvělé, nic lepšího jsem si nemohla přát. Vzal mě do nějakého pokoje, který nevypadal tak hrozně, jako ten předešlý. 

,,Tady spolu budeme prozatím bydlet krásko."

Ignorovala jsem jeho oslovení. 

,,Ale, nemám tu žádné svoje oblečení."

 Ukázal směr skříň. Přešla jsem tedy ke skříni a otevřela ji. Bylo tam spoustu dívčích oblečení různých barev.

 ,,Wau.." řekla jsem si pro sebe skoro neslyšitelně. Na druhé straně toho docela prostorného pokoje byla ještě druhá skříň, ta patřila asi Mattymu.

 Sedl si na postel a poklepal si vedle sebe. Podívala jsem se do země a pomalu si šla sednout vedle něho. Nevěnovala jsem mu ani jedinej pohled.

,,Rodiče se o mě určitě bojí.." oznámila jsem nejistě, protože vím, jak to u nás doma vypadá.

 ,,Oba dobře víme že to není pravda. Zlato, já tě docela dlouhou dobu sledoval."

 Kousala jsem se do rtu a věděla že má pravdu.

,,Tak nedělej." 

,,Proč mě tu sakra držíte! Chtěli jste někoho, koho jste zabili. Jsem vám k ničemu!!"

 ,,Uklidni se! Na mě štěkat nebudeš! Tady nejsi doma!" 

Podívala jsem se jinam na znamení, že naši hádku vyhrál. 

,,Nechci tu být! Bojím se tu..bojím se jich. Tebe."

 To ho asi překvapilo.

,,T-ty se mě bojíš?"

 ,,Matty! Vyhrožoval jsi mi asi třikrát smrtí, zabil jsi mi moji nejlepší kamarádku."

 Ukápla mi slza.

,,Em..Lilo?..Promiň.."

 Teď jsme se do země koukali oba. To si myslí, že mu tohle prominu? Tady není v pohádce. 

,,Táhni na jahody!" plivla jsem mu do obličeje a začala hodně rychle zdrhat. Věděla jsem, že jsem to posrala. Jestli mě chytí, tak jsem v hodně velkým průšvihu.

Matty: Ta svině malá!! Až ji chytím, tak si mě přát nebude! Utřel jsem si plivanec z obličeje, protože jsem měl stejně čas. Všechny dveře jsou zavřené a ona tu to nezná. Nechápu, jak jsem se jí mohl omluvit! Asi po deseti minutách náskoku jsem vyšel ze dveří, kam mi ji už Mates přinesl. Vřískala jako malé dítě. Zasmál jsem se. Jak mohla být tak naivní? V jejich očí jsem viděl, že je vystrašená. No. Má se čeho bát.

Live? Or die?Přečti si tento příběh ZDARMA!