For every story tagged #WattPride this month, Wattpad will donate $1 to the ILGA
Pen Your Pride

Adam

76 5 0

Když jsem ho spatřila, opakovaně jsem zavírala a zase otevírala oči, abych zjistila, jestli to není sen. Nebyl. Nastoupil, ukázal řidiči průkaz nebo co a odešel si sednout. Neustále jsem se dívala jeho směrem. On mě snad sleduje. Říkala jsem si. Když si mě všiml, usmál se na mě a šel si sednout do druhé části autobusu. Ale ne přiš daleko ode mne. Když jsem si uvědomila, jak na něho pořád blbě čumím, sklopila jsem pohled a doufala, že si toho příliš nevšiml. Ještě dlouho jsem si "knihomola" prohlížela. Neměl knihu ani mobil. Nic. Jenom tam tak seděl a díval se z okna. Já jsem měla hlavu úplně vytočenou na něj. Zase se na mě podíval. Sakra! Prudce jsem otočila hlavou, aby si toho nevšiml, ale pozdě. Bože, to byl trapas! Teď mě bude mít za totální smažku. Litovala jsem mé "sledovací akce". Slyšela jsem, jak něčím zašustil. Asi lovil něco v tašce. Potom bylo dlouho ticho. Nemohla jsem si pomoct. Strašně mě lákalo podívat se, co dělá. Tak jsem se pomalu nenápadně otočila. Všiml si toho, ale já jsem si řekla, že se na něj aspoň usměju a budu dělat, že jsem se otočila kvůli něčemu jinému. On rychle uchopil do ruky papír a zamával s ním před sebou. Nechápavě jsem se podívala. Asi tam mělo být něco napsané, ale já špatně vidím do dálky, takže jsem to nepřečetla a rukama mu to naznačila. Začervenal se a nápis obtáhl černou fixou. Co po mě asi chce? Asi mi chce dát vědět, že ho to pohoršuje a mám na něho přestat čumět. Ale ne. Bylo tam napsané: *Ahoj :).* Usmála jsem se a snažila jsem se najít papír a tužku, abych mu mohla"odepsat." Černý fix jsem neměla a napsala jsem to docela malým, tak jsem doufala, že to přečte. Nazvedla jsem papír nad sebe a vypadalo to, že mu to nedělá žádný problém. *Jak se máš?* Odepsal mi na moje *Čau :3*. Já už jsem rychle psala odpověď: *Dobře, co ty?*. On už měl odpověď napsanou, jen zvedl papír tak, abych to zřteleně viděla. Bylo tam napsané, že se má dobře a jmenuje se Adam. Já jsem mu na to napsala, že se jmenuju Annie. *Jé, to je pěkné. Z jakého jména to je? Nebo... Se tak jmenuješ normálně?* Když zvedal papír, úplně nádherně se usmál. Asi mám nového kamaráda. Říkala jsem si. *Anička, to jméno se mi nelíbí, tak jsem všechny přemluvila, ať mi takhle říkají ať se jim to líbí nebo ne.* Usmál se a něco psal. Mě taky něco napadlo. Papír jsme zvedli společně a já jsem strašně nemohla z toho jeho vylekaného pohledu. Myslím, že to bylo něco ve stylu: Jak něco stihla tak rychle napsat? Napsal mi: *Ten chlápek úplně nalevo vypadá jak králík. :DDD Jestli se sem teď podívà, jsem mrtvý

:D :(* Tak tak jsem to stihla dočíst, protože ten chlápek se na Adama fakt podíval a on to musel hned schovat. Počkali jsme, až se zase otočí a měli jsme co dělat abychom nevybuchli smíchy. Úplně jsme to zadržovali. Nejvtipnější na tom bylo, že to byla fakt pravda. Byl trochu vypapaný, uši měl velké jako králík a z pusy mu trčely dva zuby. Potom Adam začal zase psát. Reagoval na mou otázku: *Nechceš si jít sednout ke mě? Dochází mi papír.* Napsal: *Takhle je to ale přece větší prča. :) Ale je škoda, že ti papír dochází.* Musela jsem s ním souhlasit. Autobus zastavil a já jsem si uvědomila, že už jsem na místě. Zamávala jsem mu a on stačil ještě rychle napsat: *Tak v pondělí na zastávce.:)* Jel asi ještě někam dál. Ten je úplně brutální. Smála jsem se pod fousy. Takový milý a vtipný. Skoro jako Matty. Vyšla jsem z autobusu a cítila jsem, jak se za mnou zavírají dveře. Autobus se měl k odjezdu. Pak se ale zase otevřely. Asi někdo zaspal. Za sebou jsem slyšela, jak za mnou někdo utíká. Dotyčný mě jemně chytl za rameno. Otočila jsem se. Byl tam Adam a podával mi peněženku. Oddechla jsem si a usmála se na něj. "Ježiši, děkuju ti moc. To už je po druhé, co se mi to stalo. Asi si musím zašít kapsy." Zasmála jsem se jeho směrem. On se usmál trošku nechápavěji, ale přece jen. Pak jsem si to uvědomila. "Počkej, ježiši tobě kvůli mě ale ujel autobus. To si mohl počkat do pondělí, to nespěchalo." Cítila jsem se provinile. "Já pojedu příštím autobusem." Řekl trochu s přízvukem. Asi je to cizinec. I když, nevypadá nějak neobvykle.

ADAMŮV POHLED

Stál jsem tam před ní a snažil se přijít na to, co říkala. Ukázala směrem k autobusu, tak jsem to riskl a co nejnormálněji se snažil říct, že pojedu tím dalším.  Trošku se pousmála, takže asi trefa. Pak ukázala na peněženku a podávala mi dvacku. "Nechci peníze." Chytl jsem ji za ruku. Nebudu si od ní přece nic brát. "Mám pernamentku." Řekl jsem a z toho mála co jsem slyšel mi to přišlo teda hodně divným tónem. Chytila se za hlavu a asi si začala nadávat, jak je hloupá, že ji to nedošlo. Pak se začala smát a já taky. Teď jsem ji rozuměl! Řekla: "Tak myslím, že už ti jede autobus." Otočil jsem se a byla to pravda. Zamával jsem jí a naskočil. Koukal jsem z okýnka a Annie tam pořád stála a smála se. Asi jsem se zamiloval.

Strašně se omlouvám, že vám píšu do příběhu, sama to osobně nemám ráda, ale moc by mě zajímal váš názor, co říkáte na Matyáše, Adama a rodinu Annie a jestli se vám tenhle příběh dobře čte. :) Tak mi teda prosím napište nějaký komentář a já slibuju, že těmihle otravnými informacemi budu zasahovat do příběhu minimálně. Děkuju. :) ♡

Láska je hlucháPřečti si tento příběh ZDARMA!