Cassandra's POV

Měla jsem pocit, jakoby moje srdce kleslo až k zemi, kvůli té scéně přede mnou. Harry držel zbraň u Benovi hlavy. U hlavy mého bratra. Mého malého bratra! Proč zrovna on? On přece nic neudělal, jen šel za mnou, tohle není zapotřebí. 

Stála jsem tam jako zamrznutá, z očí mi padaly slzy, zatímco Harry držel Bena za autem. Myslím, že to dělal proto, aby nikdo nemohl vidět, co dělá...

„H-Harry, prosím n-nechej B-Bena." vzlykala jsem a pomalu jsem šla k tomu bláznovi, který držel mého bratra. Harryho rty opustil chraplavý smích.

„Vážně si myslíš, že ho jen tak nechám jít po tom, co jsi předvedla?" zeptal se a přitom mě sledoval. 

„Prosím..." brečela jsem.

„Nic neudělal, je to jen dítě, Harry!" zakřičela jsem, v mých žilách vřela zlost.

„Jenomže ty jsi to takhle chtěla." řekl. Jeho hlas přímo sršel sarkasmem.

Zavládlo ticho. Jediné co bylo slyšet, byl zvuk aut, která zrovna projížděla kolem.

„Dobře, dám ti nabídku." řekl najednou. Přišla jsem k němu ještě blíž, až jsem od něj byla jen tři metry.

„Jakou?" zeptala jsem se a přitom jsem se utírala slzy z obličeje.

„Nechám Bena..." řekl a podezřele se ušklíbl. 

„Opravdu?" zeptala jsem se nadšeně. Chtěla jsem, aby se aspoň jeden z nás dostal od tohohle člověka.

„Ano, vážně. Ale pod jednou podmínkou." řekl a znovu se ušklíbl.

„A jaká je to podmínka?" 

„Musíš zůstat se mnou a budeš dělat všechno, co ti řeknu." Jeho slova zabolela.

Budu muset dělat všechno, co Harry řekne. Navíc kdo ví, jak dlouho. Ale jestli to znamená, že nechá jít Bena, udělám to. 

„Dobře a teď nech mého bratra." řekla jsem a vzala jsem Benovu ruku, která byla natažená směrem ke mně. 

„Trpělivost, Cassandro." řekl. Zlověstně se na mě usmíval.

Harry ze své kapsy vytáhl telefon, přičemž pořád pevně držel Bena a několikrát klikl na dotykovou obrazovku mobilu předtím, než si ho přiložil k uchu.

„Jsme připravení... ano teď... dobře za chvíli se uvidíme." řekl do telefonu a potom zavěsil.

„Kdo to byl?" zeptala jsem se a podezíravě jsem se na něho podívala.

„To vím jenom já." odpověděl a otevřel zadní dveře auta.

„A ty se to nikdy nedozvíš." dodal a potom zavřel za Benem dveře.

„Ale-" 

„Žádné ale." řekl jednoduše, chytil mě za ruku a tahal mě k zadnímu sedadlu auta.

Čekali jsme asi patnáct minut, než před námi zastavilo velké černé SUV. Z auta vystoupili dva muži, kteří byli zhruba stejného věku jako Harry. (I když nevím kolik má, hádám, že něco kolem dvaceti, možná o rok víc, nebo míň.) Jeden z těch chlapů měl blonďaté vlasy s tmavými kořeny. Vypadalo to, jakoby si je přebarvil. Druhý chlap měl hnědé oči. Oba dva na sobě měli černé oblečení, které se podobalo Harryho oblečení. 

„Kde je ten kluk?" zeptal se ten hnědovlasý muž.

„Na zadním sedadle." odpověděl mu Harry a otevřel dveře na Benově straně.

Oba se podívali a Bena a potom se usmáli a podívali se směrem ke mně.

„Co to má s nohou?" Blonďák svůj pohled nemohl odtrhnout od Benovi zraněné nohy.

„Ehm... je tam trochu postřelený." řekl Harry škrábaje se na zadní části krku.

„Kým?" zeptal se ten druhý muž.

„To je jed-"

„Harry ho postřelil!" odpověděla jsem. Teď jsem byla já ta, která se ušklíbla.

Harry mě probodl pohledem. Podívala jsem se přímo do jeho smrtících očí a potom jsem se podívala zpět na ty chlapy.

„Dobře." řekli a odvrátili pohledy od nohy Bena.

„Vezmeme to odsud." řekl ten hnědovlasý chlap. Celou svoji pozornost jsem zaměřila na něj.

„Cože?" zeptala jsem se začínajíc si dělat starosti.

„Buď ticho, Cassie!" zasyčel Harry.

„Budu mluvit, kdy chci a neříkej mi Cassie!" zakřičela jsem a dívala jsem se přitom na Harryho.

„Zapomněla jsi na naši malou dohodu, Cassie?" Jsem Cassandra, pomyslela jsem si... Bastard jeden.

„Víš ta dohoda o tom, že uděláš všechno, co ti řeknu?" řekl a ten jeho až moc častý úšklebek mu pohrával na tváři.

Zůstala jsem potichu, měl pravdu. Souhlasila jsem s tou dohodou ani ne před hodinou.

„To jsem si myslel." řekl a otočil se k jednomu z těch mužů.

„Pojď dítě." řekl blonďák, chytil Bena za ruku a vytáhl ho z auta.

„Kam ho vezete? Myslela jsem si, že jsi řekl, že bude volný." zeptala jsem se vystrašeně.

„Zaprvé do toho ti  nic není a zadruhé jsem lhal." odpověděl a ďábelsky se usmál.

„Cože? Ne, to nemůžete!" Ale bylo už příliš pozdě, protože Ben už nebyl v autě.

„Cassie!" vykřikl Ben.

„Bene!" zakřičela jsem, když se zavřely dveře a následně zamkly.

Snažila jsem se dostat ven, ale nešlo to a bylo už pozdě. Ben byl vtažen do černého SUV. Křičela jsem a bouchala jsem do skla, aby ho přivedli zpět, ale k ničemu to nebylo. Byl pryč. Ben byl pryč.

© _Discovered_

Psycho Sitter || HSPřečti si tento příběh ZDARMA!