Pohled Destiny:

Mé oči jsou upřené na zdi. Ležím na boku, zády k Justinovi, jeho ruka kolem mého pasu mě příjemně zahřívá. Cítím se tak milovaná. Nepatrně se pohnu, abych Justina nevzbudila a otočím se k němu čelem. Má tak klidný obličej. Co bych za to dala vědět co se mu honí hlavou. Vím, že ho něco trápí, bohužel mi to nikdy neřekne. Místo toho se začne vztekat. Pouhnu rukou a jemně ho pohladím po bezchybné tváři. Cukají mi koutky, když spozoruju, že se k mé dlani víc přitiskne.

"Jakto že nespíš?" řekne tím typickým ranním chraplákem.

"Přemýšlim," snažím se to říct co nejvíc potichu, protože mi je jasné, že příjde spousta otázek. Když už otevírá pusu, že něco řekne, přiložím mu prst k puse.

"Není to nic důležitého, neboj se," ujišťuju ho. Otevírá oči a zadívá se na mě vyčítavým pohledem. Mrknu na něj a zvedám se z postele. Než se úplně zvednu, zadívám se na budík, je 8 hodin ráno, povzdychnu si. Rozhodla jsem se, že udělám snídani. Přehodila jsem přes sebe hedvábný župan a vyšla z pokoje. V domě bylo úplné ticho, posvátné ticho! Přešla jsem k lednici a vytáhla vajíčka na omelety. Když jsem se trochu porozhlédla po kuchyni, spatřila jsem na lince svůj telefon, který jsem tam včera nechala. Přešla jsem k němu a chtěla ho zapnout, ale vybila se mi baterie, tak jsem ho položila zpátky.

Vrátila jsem se zpátky k vajíčkům. Pár jsem jich rozklepla do mísy, přidala sůl a trochu pepře a pořádně rozmíchala. Vylila jsem trochu těsta na pánev a udělala omeletu. Dala jsem ji na talíř a přidala pár bylinek a zeleniny. Tak jsem pokračovala, až jich bylo pět. Talíře jsem donesla ke stolu, přinesla sklenici s džusem a šla vzbudit kluky. Lehce jsem zaklepala klukům na dveře a pak přešla k naší ložnici. Když jsem vešla, můj zrak padl na spícího Justina. Donutilo mě to pousmát se. Přešla jsem k němu a vtiskla mu polibek na rty. Trochu se pomrvil a pak konečně otevřel oči.

"Je snídaně lásko," pohladila jsem ho po tváři a usmála se na něj. Neochotně se zvedl a jelikož byl pořád nahý obléhnul si boxerky, triko a tepláky. U stolu už seděli kluci a jedli, tak jsme si taky sedli a začali jíst. Během jídla si kluci povídali o basketu a já je -jako že se zájmem- poslouchala. Po snídani jsem uklidila nádobí a šla zase nahoru. Justin se zrovna sprchoval, tak jsem přešla k poličce a vytáhla odtud krabici s fotkama.

Když jsem krabici otevřela, jako první byla fotka, kde byla máma a měla mě na klíně, mohlo mi být tak 5 let. Jako druhá byla fotka z porodnice, táta mě měl na rukách a usmíval se. Cítila jsem, jak mi padá po obličeji první slza, za ní druhá a třetí. Rychle jsem vrátila fotky zpátky a krabici zavřela. Začala jsem zběsile mrkat abych zahnala slzy. Vrátila jsem krabici zpátky na polici a přešla k oknu. Setřela jsem si poslední zbytky slz a jen se dívala z okna.

Za sebou jsem slyšela, jak se otevírají dveře a pak kroky, což znamenalo, že se Justin vrátil ze sprchy.

"Děje se něco?" zeptal se starostlivě. Jeho hlas jsem slyšela těsně za sebou, což znamenalo, že ke mě přišel blíž.

"Přemýšlela jsem, že bych se stavila na hřbitově, můžu?" během toho, co jsem mluvila, jsem se k němu otočila čelem. Pokrčil obočí a ze rtů odělal tenkou čáru, šlo na něm vidět, že neví co říct. Poznal, že jsem brečela. Z ničeho nic rozevřel náruč a já jelikož jsem nevěděla co dělat,do ní vpadla jak do pastičky na myši.

"Nemusíš se mě ptát," dal mi pusu do vlasu a pak pomocí dvou prstů mi zvedl hlavu. Přilepil se mi na rty, ale neudělal žádný pohyb, jen je tam nechal položené. Přiložila jsem mu obě ruce na tváře a prohloubila polibek. Byl ke mě tak opatrný, že jsem si chvíli myslela, že se bojí abych se pod ním nerozsypala.

"Miluju tě," řekl, když jsme se od sebe s mlasknutím odtáhli.

"Já tebe taky," naposledy mě políbil a pustil mě. Přešla jsem ke skříni a vytáhla si z ní dlouhé bílé triko a na které jsem si dala Justinovu starou košili. Vešla jsem do koupelny, rychle si vyčistila zuby a udělala si vysoký drdol, protože jsem ještě pořád měla uplakané oči, dala jsem si brýle. (média) Do kabelky jsem si přihodila klíče a peněženku. Mobil jsem měla pořád vybitý, tak jsem ho nechala doma. Rychle jsem se rozloučila s kluky a Justinovi dala rychlou pusu. Na chodbě jsem si obula conversky a vyšla z domu.

POHLED JUSTINA:

Hned jsem poznal, že Dess plakala. Takové chvilky má v poslední době pořád. Většinou kouká prostě do zdi a přemýšlí. Chybí ji rodiče, podle toho co mi říkala, měla s nimi skvělí vztah, proto se s tím ještě do teď nevyrovnala.

Když odcházela z domu,měl jsem takový špatný pocit, že se něco stane, potřásl jsem hlavou, abych ty myšlenky hned vypustil z hlavy. Seděli jsme s klukama v obyváku, hráry na Xboxu a pili u toho pivo, když v tu chvíli mi začal vyzvánět mobil. Když jsem viděl kdo mi volá, ztuhla mi krev v těle. JACOB. Ten mi volá jen když je to důležitý.

"Kluci vypněte to volá Jacob" jak slyšeli jeho jméno všichni ztichli a vypli televizi. Pohybem přes displej jsem hovor přijal.

"Čau brácho, děje se něco?" hned sem na něj vybalil, protože fakt nechci chodit kolem horké kaše.

"Zdar, poslouchej máme problém," zněl fakt divně. Většinou zní sebejistě, ale teď tam byla i stopa strachu? "Víš jak nám vyhrožuje ten gang, jak jim Thomas nedal ty drogy a postřílel dva jejich chlapy?" začal mluvit, až smrtelně vážně. Děsilo mě to, protože je to jeden z nejlepších a nejsilnějších gangu v Americe.

"No jo vím," řekl jsem nejistě. "A co to má společnýho se mnou?" bál jsem se odpovědi.

"Tak nám teď nějaké neznámé číslo poslalo zprávu, že mají Destiny." v tu chvíli se zastavil celý svět. Lapal jsem po dechu. Marně...

"Justine, ale je nám jasný, že ty by si ji nikam nepustil samotnou." řekl rychle. Pane Bože... "Justine?" ozvalo se v mobilu. "Justine?" zařval Jacob do mobil, ale ten už mi vypadl z ruky. Když jsem se vzpamatoval, vypl jsem hovor a zavolal Destiny. Nebrala mi to... Musel jsem se napít. Přišel jsem do kuchyně a můj pohled se zasekl na mobilu na lince. Její mobil...

"Justine, asi by si měl něco vidět," přišel za mnou do kuchyně Ryan. Podal mi svůj telefon, na kterém bylo stopnuté video. Zmáčkl jsem tedy spustit a v tu chvíli jsem uviděl něco, co jsem nikdy nechtěl vidět. Byla tam Destiny, stála uprostřed šedé místnosti a před ní byl nějakej chlap. Něco jí řekl a ona zakroutila zaporně hlavou. Ten chlap napřáhl pěst a jednu jí vrazil, až spadla na zem, chytl ji pod krkem a hodil o stěnu. Pak obraz zčernal a já slyšel pouze výstřel. Nee!

ahojdaa:) další část je tu:)) ráda bych všem poděkovala za vote a komenty u minulé části:))) potěšilo mě to:3 Doufám, že se část líbila:) Have a nice day:)

My TreasureRead this story for FREE!