Daughter of S.H.I.E.L.D

1. kapitola - strážní andělé

*Pohled 3. osoby*

Jack stále sedí na sedačce a k sobě tiskne malou Carmi. Pouze se dívá před sebe na postel a snaží se uklidnit Carminis, která už několik minut pláče, jako kdyby i ona věděla, co se děje. V Jackových očích se odráží smutek a bezradnost. Pořád má oči zalité slzami. Přemýšlí nad všemi vzpomínkami s jeho Ady.
Do místnosti vběhne Fury. Podívá se na Jacka a Carmi. Jejich pohled se střetne a Jack se rozbrečí ještě více. Více k sobě přitiskne malou holčičku, kterou od té doby nepustil.
Fury se rozejde směrem k posteli. Na posteli leží tělo, které je celé přikryté. Přistoupí k tělu a odkryje hlavu. Z normální kamenného obličeje Nicka Furyho je vidět smutek. I Furyho zaskočila smrt Adoray. Je bílá jako stěna a její lagunově modré oči, dříve plné jiskřiček a odhodlání, jsou nyní prázdné. Jiskry už vyhasly a zanechali pouze laguny plné prázdnoty. Až teď je pořádně vidět, co jí prováděli. Vyhublé tělo, propadlé tváře a velké kruhy pod očima. Po celém těle měla šrámy, jizvy a vpichy. Nikdo si nedokáže představit, co vše musela prožívat.
Fury odvrátil pohled a zase jí přikryl.

Později doktoři odvezli tělo Adoray. Dva z doktorů přišli k Jackovi a chtěli si vzít malou Carmi.
„NE! Nemůžete mi jí vzít!" zařve Jack na doktory a trochu se od nich odtáhne.
„Musíte si odpočinout. Bude o ní dobře postaráno. Slibujeme," řekl klidným hlasem postarší doktor. Nakonec Jack přikývne a odejde do svého pokoje. Po dlouhé sprše si lehne do postele, ale spát nemůže. Přeje si, aby toto byla jen hloupá noční můra a on se co nejdříve probudí.

Mezitím Fury odešel do své kanceláře. Okamžitě mu volala vláda. Zvedl hovor a už teď moc dobře ví, co po něm chtějí, ale neví, jak se o tom tak rychle dozvěděli. Jeho obavy se samozřejmě potvrdily.
Všichni začali Furymu říkat, co by měl udělat.
„To nemůžete! Je to novorozenec!" zvýšil hlas Fury.
„Je nám to líto, ale jinak to nejde," řekl rázným hlasem jeden z nich.
„Se vší úctou pane, ale toto udělat nemohu," promluvil po menším tichu Fury.

***

-15.7.1990-
-dva dny po smrti Adoray-
-pohřeb-

Uctít památku Adoray přišlo opravdu hodně lidí. Toto ale není pohřeb jen Ady, ale i Michela. Přišli jejich přátelé, kolegové a rodina. Dokonce přišel i Fury. Přišel i Jack s malou Carmi v náruči. Jack ztratil nejen oddaného přítele, kterého viděl v Michelovi, ale i nejlepší kamarádku, která pro něj byla sestrou. Ještě před rokem měl oba dva a teď po nich zůstal malinký uzlíček radosti.
Pohřeb se koná v kostele a nejedno oko nezůstane suché.
Všichni se usadí na své místo. V první řadě sedí rodina, Jack s Carmi a Fury. Za nimi sedí přátelé a za nimi sedí kolegové.
Kněz začne smuteční řeč a pak je na blízkých, aby něco řekli. Nakonec se dostane i na Jacka. Moc se mu tam nechce, ale stejně půjde a Carminis na chvíli předá jedné příbuzné. S pomalým krokem dojde před rakve a začne povídat. Je na něm vidět, že se snaží zůstat silný, ale stejně nějaké neposedné slzy sklouznou po jeho tváři. Vyprávěl o Ady i o Michelovi. Co pro něj znamenají a jak je rád, že měl tu čest se s obouma seznámit.
Svojí řeč zakončil slovy ,,Michele děkuji ti za všechno co si pro mě udělal. Adoray... Vždy pro mě budeš má nejlepší kamarádka a starší sestra. Oboum vám přísahám, že se o Carminis postarám. Teď i vy jste naši strážní andělé."

Po tom, co pár lidí proneslo svou smuteční řeč se šlo ven na hřbitov.
Všichni se shromáždili u jejich hrobů a jen čekali, až přinesou rakve. Nikdo se nestydí zadržovat slzy. A proč taky jo? Nadobro jim odešli pro ně dva významní lidé.
Po chvíli přinesli jejich rakve a ty se pak spustili do země. Každý přišel k rakvím a hodil na ně trochu hlíny. Dokonce Jack pomohl malinké Carminis, aby taky hodila trochu hlíny.

Jack s malou Carmi se odebrali zpět na základnu. Nemohl s ní Jack odejít. Ještě ne. Nemá vyřízené papíry na to, aby si jí mohl vzít domů.

*Pohled Jacka*

Sedím s malinkou Carmi u mě v pokoji. Zrovna před chvilkou dopila kojenecké mléko. Takovou tu kojeneckou výživu. Usmívám se na ní. Má krásné tmavé vlásky a modrá očka, jako každé novorozeně. Je tak maličká a křehká. Často se bojím, abych jí nějakým pohybem neublížil.
,,Neboj se Cary. Budu tě vždy chránit," zašeptal jsem jí do ucha a odložil jí do postýlky. Spokojeně oddychovala a já se na ní nemohl vynadívat. Je tak nevinná.
Ano přeci nejsem její otec či jakkoliv příbuzný, ale cítím to. Vím, že jí musím ochránit. Bude mě potřebovat. Její příbuzní si jí nemohou vzít. Důvod neznám a ani ho znát nechci. Jsem za to rád. Kdyby si jí měla vzít rodina, tak by mi odjela buď do Portugalska nebo Francie. Nemohl bych jí vídat. Nemohl bych jí vychovávat. Nemohl bych být s ní. Byl jsem u toho, když přišla na svět. A už od prvního pohledu mi přirostla k srdci.

Po dvou hodinách jsem jí musel zbudit, aby se najedla. Nechápu, jak může být tak hodný dítě. Skoro nepláče a pořád spinká.
Nejdříve se jí ale vykoupu. Je už 18:23 takže čas na koupání. Dostala spoustu věcí. Má tolik oblečení, že by jí i Miss America záviděla. Dostala spoustu olejíčků, nějaké hračky a i dokonce postýlku se vším všudy.
Napustím do malé vaničky vodu a pomocí teploměru zjistím, jestli je teplota v pořádku. Když mám vše nachystané, dojdu pro Carmi. Ta vodu přímo zbožňuje. Hraju si s ní. Nebo spíš na ní šišlám a ona mě pozoruje.
Když je umytá, převléknu jí do čistého a dám jí najíst.

,,Agent Walker se okamžitě dostaví do mé kanceláře," ozvalo se z reproduktorů Furyho hlas.
Vezmu Carmi do náruče a vydám se k Furymu. Cestou potkávám několik agentů a zvláštně se na mě dívají. Hodně jich znám, ale jsou tu taky nějací nováčci.
Zaťukám na dveře od Furyho kanceláře a čekám až mě vyzve, abych vešel dovnitř. Z druhé strany se ozve Furyho hlas a vstoupím do jeho kanceláře. Pokyne mi rukou, abych se usadil na židli před jeho stolem. Carmi si více přitisknu k sobě a posadím se. Něco je tu špatně.
,,Co potřebujete řediteli Fury?" otážu se, ale snažím se nedat znát mojí nervozitu.
,,Jak jistě víte, malá Carminis Dias teď nemá nikoho, kdo by se o ní postaral," řekl, ale než stačil pokračovat skočil jsem mu do řeči.
,,Má mě! Já se o ní postarám," začal jsem reagovat. Jak jako nikoho? Má mě a já jí slíbil, že se o ní postarám!
,,Nechte mě prosím domluvit," pokračoval Fury. Jen jsem kývl, aby věděl, že jsem se uklidnil.
,,Dobrá, tak budu pokračovat. Její rodina se o ní postarat nemůže a je tu další problém. Vláda si přeje jí odstranit.," když tohle dopověděl, myslel jsem, že se mi zastavilo srdce. Podíval jsem se na malé dítko, co mi spokojeně spinkalo v náruči. Ne! Tohle nedopustím. Přitiskl jsem si Carmi co nejblíže to jde a zamračil jsem se na Furyho.
,,Chápu Vás. Také nechci, aby se tomu dítěti něco stalo. I mně přirostla k srdci. Vláda si myslí, že by mohla být nebezpečná. Jenže já mám opačný názor a věřím, že tento názor sdílíte i Vy. Proto jsem našel řešení, které by jí zachránilo život," dopověděl, zvedl se, přešel k oknu a zadíval se ven. Má pravdu, nechci aby se jí cokoliv stalo. Stále tiše mlčím a chovám malinkou holčičku.
,,Vy si jí nechat nemůžete. Vláda to nedovolí. Proto jsem přišel s plánem, že bych si jí adoptoval já. Vím, jak moc jste přilnul k malé a že se jí jen tak nevzdáte, proto Vám to oznamuji," řekl a podíval se na mě a pak na malou Carmi. Vypadá to, jako by žádal o mé svolení. Nevím vůbec co dělat. Zahledím se na malinkou. Toto je jediná šance, jak jí zachránit.
,,Budu souhlasit, ale mám pár podmínek," povzdychnu si a podívám se na Furyho.
,,Pokud to budu moc splnit, tak to udělám," odpověděl a kývl, abych pokračoval.
,,Stanu se jejím kmotrem a budu se s ní vídat," řeknu rázným hlasem, který překvapí i Furyho.
,,Máte mé slovo."