NEW FRIEND(5)♣

225 9 0
                                    

Ráno:
Odhrnula jsem závěsy a žasla nad tou krásou... otevřela jsem to prosklené okno... vykoukla jsem z něj a hlasitě zakřičela ,,Yeeees!
Ulevilo se mi a byla jsem šťastnější.

Opustila jsem okno a běžela do druhé místnosti. Tam už se tyčila skříň s šaty. Otevřela jsem jí a vzala si z ní obyčejné hedvábné modré šaty bez rukávů s černým páskem a volným stylem. Další šaty byly jemně narůžovělé s dlouhým třpytivě zlatým rukávem a černým páskem s mašlí.
Bylo jich moc ...přehrabávala jsem skříň a pokládala šaty na pohovku. Tyrkysové (třpytivé) , lososové, krajkové (tmavě modré třpytivě blýskavé s bílým pokrytím, bez ramínek a s obloučkovým střihem), černé mini šaty bez ramínek. A boty nebyly jinak udělány než na podpatku... Teda vlastně jsem našla jedny pohodlný kotníčkový černý tenisky.

Vzala jsem si ty kotníčkový tenisky a k tomu jsem se nakonec rozhodla pro modré obyčejné šaty.

Vím je to divná kombinace, ale mě se v zrcadle celkem líbí. Že by kouzelné zrcadlo! (:D)
Ještě jsem si vyčesala vlasy do rozpadlého culíku.
Rozhodla jsem se, že se kouknu ven. Myslím ven z pokoje.
Odemkla jsem pomalu dveře..
Moment ...hodiny!
Ještě jsem se koukla v rychlosti na hodiny a vyšla jsem z pokoje. Je sedm hodin. Předpokládám, že všichni ještě spí. Potichu jsem si vzala klíč ze zámku a krokem ze dveří jsem za sebou zabouchla. V hotelu byli dva kluci , kteří zrovna jeli na skateboardu proti mě. (Mohlo jim být tak dvanáct). Prudce se mi vyhli a já je pozorovala až na druhý konec chodby.
Jenže druhou stranou chodby přišel rozzlobený dospělý pán. Kluci ho v přelomu mezi první a druhou chodbou srazili. A on málem spadl na zem... Ještě štěstí, že tam byla ta sedačka. Jinak by to dopadlo špatně.

,, Omlouváme se pane Presthly" , utekli kolem mě i s prknem kluci.

,, No počkejte... Vy rošťáci! " , zakřičel ten pán zvaný Presthly a kulhal za nimi.

Vypadalo to dost filmově... Tohle se jen tak na živo nevidí.

Šla jsem jakoby "po jejich stopách". Došla jsem k výtahu. Je ráno, takže ve výtahu nikdo nebude. Zmáčkla jsem -0- do přízemí.
Když docinklo přízemí. Šla jsem ven z velkého výtahu.
Zamířila jsem k sálu, do kterého jsem prvně vcházela. Dveře byly stále k dispozici. Teď už vím, že si můžu v klidu odejít. Tady jsem v bezpečí...
Ale jakto?! Jakto ,že jsem tu ubytovaná zadarmo a ještě mám tolik věcí?

Tohle je záhada, která se vyřeší... "ČASEM".

Je sice sedm hodin, ale recepce je v plném proudu.

Stála jsem za zdí a pomalu jsem vcházela vpřed. Až když jsem zrychlila kroky , vyšla jsem z toho kouta u zdi.

A najednou...

Spadl na mě šlehačkový dort. Celé šaty jsem měla od šlehačky a vanilkové polevy na obličeji.

,,Promiň.. to jsem nechtěl" , zamumlal hnědovlasí kluk vedle mě.

,, To je v pohodě... Je to moje chyba. " , řekla jsem.

On se na mě podíval a řekl něco ,co jsem nečekala ,, No to tedy je! Co teď mám dělat? Udělat nový dort pro Megan už by bylo moc pozdě.

,,Co?! " , řekla jsem naštvaně.
Jen klid. Potřebuju si najít nějakou osobu, abych se tady usadila s klidem, že jsem v bezpečí.

,, To je tvoje holka? Tak počkej nikam nechoď! Já ti pomůžu." , řekla jsem s falešným úsměvem na tváři.

,, Ne, to není moje holka... Je to žena, jejíž manžel jí chtěl udělat jako překvapení k narozeninám nejlepší dort od nás a jelikož jsem tady pracuju ráno já. Tak mi to dali za úkol." , řekl se smutným výrazem kluk.

Možná, že to nebude zase tak beznadějný přátelství.

Výrazem jsem mu opětovala smutek.

,, Tak pojď. Vyčistíme z tebe ten dort. " , usmál se.

Došli jsme do kuchyně, kde jak jsem si myslela, nikdo nebyl.
Šla jsem k umyvadlu a houbičkou ze sebe vytrhla zbytky bílého dortu...
No teď už jsou ty šaty zase obyčejné. Před chvílí alespoň dávaly šmrnc.(:D)

Utřela jsem si obličej do ručníku a vlasy jsem si ještě rozpustila a projela rukama vlhkou pokožku hlavy.

,, Fajn, můžeme začít. " , usmála jsem se na něj.

,, Dobře, ale radši si vezmi zástěru...
Jak.. jak se vlastně jmenuješ?" , oplatil mi úsměv.

,, Bella a ty? " , pomalu jsem si zavazovala zástěru.

,, David " , řekl.

Zase jsem si uhladila vlasy do culíku a usmívala jsem se.

Nový začátek ☆Kde žijí příběhy. Začni objevovat