Glock Terminátorson, rytíř bez Bázně a Hanny

Mohutná postava si naposledy protáhla svaly, vytasila meč a rozkročila se. Díky bojové zbroji z magického kovu titanitu, vyztuženého mnoha pláty keramixu, vybavené všemi možnými magickými amulety a kouzly a vůbec vypadající velice hrozivě, vypadal rytíř Glock velice podobně jako dávní mýtičtí démoni, které označovaly rodinné legendy rodu Terminátorsonů jako prapočátek rodu. Podle jedné verze byl zakladatel dávného rodu synem vzniklým ze spojení jednoho z démonů s lidskou dívkou, druhá tvrdila, že zakladatel rodu vyhubil poslední známé doupě terminátorů a aby upozornil okolí na své hrdinské činy, začal si říkat Terminátor Terminátorů a svého prvního syna pokřtil jménem Terminátorson a tato tradice vydržela až do dnešních dnů. (Pravděpodobně nejpravdivější verze je ta, kterou si mezi sebou šeptá služebnictvo na hradě Fort Skynet, rodovém sídle Terminátorsonů. Podle ní se zakladatel rodu jmenoval Kecal Záprtka a přijel do země odněkud zdaleka, na útěku před věřiteli. Když podvodem vyhrál v kartách rytířskou zbroj, meč a tři služebníky, rozhodl se přijmout nějaké drsnější jméno, hodné rytíře.)
Glock protočil rodinný meč jménem Anakin nad hlavou a vykřikl svou výzvu: „Hej draku, bestie obludná! Já, udatný rytíř Glock Terminátorson, na boj na život a na smrt tebe vyzývám, stvůro pekelná!"
Rytíř chvíli postával před čtyřhranným vchodem do drakovy podzemní nory a trochu nervózně točil mečem. Po chvíli svou výzvu zopakoval.
Z nory se ozvalo dlouhé zatroubení a pak hlasitá odpověď lidožravé stvůry: „Jdi-do-prdele-debile."
Rytíře odpověď poněkud zmátla, až se na chvíli zarazil a přestal točit výhrůžně mečem. Pak se rozhodl zachovat dekorum, především kvůli nedaleké skupině složené z jeho doprovodu, starších nedaleké vesnice a různým místním čumilům. Zvolal znovu: „Mluv pořádně, stvůro pekelná, rozuměti ti nelze! Přijímáš mou výzvu?"
Z otvoru se ozvalo zasyčení, jako když odchází pára z pod poklice, následované skřípavým hlasem: „Co z mé odpovědi nebylo pochopeno? To, že pro tebe bylo použito oslovení debil, nebo to, že máš jít, nebo ti není známé přesné umístění své vlastní prdele, idiote? Táhni, hňupe, už vás mám plný drtič, nezletilých chuligánů! Podám další stížnost!"
Glock byl vděčný za svou přilbu, důkladně zakrývající obličej. Výraz, který se mu na něm zrovna objevil, rozhodně nebyl hodný šlechtice a rytíře.

Obtloustlý starosta vesnice Laminovaný Toaletín si otřel čelo a prohodil k nedaleko postávajícímu sluhovi lorda Glocka: „Jak sem říkal jeho lordstvu, že ten divnej drak blekotá nějako tak jako divně, no. Šak slyšej sami." Sluha důkladně pokýval hlavou na znamení, že slyší. Až mu přitom od úst odkápl dlouhý pramínek slin, před chvílí ještě úhledně visící u koutku úst. Otřel si ho do rukávu a aby dal najevo i své vlastní podivení, vypravil ze sebe: „Eee. E!"
„Tak tak," potvrdil starosta a koutkem oka zašilhal na zbytek rytířovy družiny - uhrovitého mladíka v bílém plášti dvorního kouzelníka a s podivnými kovovými obručemi na obličejích, hned před očima, starého vyschlého písaře divoce čmárajícího po kusu pergamenu a mohutného rytířského oře Olifanta, který zdvořile předstíral nezájem o celou mimořádně trapnou scénu.

Glock se vzpamatoval a po chvíli přemýšleni rozmrzele došel k názoru, že nezbývá než za potvorou vtrhnout do jejího doupěte. S bojovým pokřikem „Nechť je síla se mnou!" se vydal do jámy lvové, tedy drakové. Urážka, které se drak dopustil, se dala smýt jedině krví, i tou hnědou kluzkou, kterou měla ve svých žilách většina nestvůr.
Glockův útok vyburcoval několik členů z řad obecenstva k nadšenému povzbuzování:
„Vaši smrt důkladně zdokumentuji, můj pane!"
„Atjepri exterminaci monstra faktorpravdepodobnosti prevazne navasistrane, vaselordstvo!"
„Rozbijou mu hubu, pane Rytíř!"
„E! EE!"
„Hurá!"
„Vražda smrt zabití!"

Obecenstvo pak hbitě zmlklo a napínalo oči i uši, aby vidělo a slyšelo, co se zajímavého bude dít. Ti s nejlepšíma ušima mohli dokonce slyšet řinčení titanitové zbroje. Naštěstí nikdo neměl tak dobrý sluch, aby postřehl, co si vzteklý Glock brble pod přiblblou přilbou, jejíž rohy neustále s cinkavými zvuky narážely do stropu.

Nastala dramatická chvíle ticha, přerušená až zařváním páně Glocka: „A mám tě!"
„Fakt?" prolnul se drakův komentář s druhým zařváním rytíře Glocka, rytíře bez Bázně a Hanny.
A pak vyletěl Glock z otvoru do jeskyně jako zátka z láhve šampiónského vína. K jeho cti nutno podotknout, že přes drtivý úder, který ho odhodil na dvacet metrů daleko, a i přes následný náraz a množství kotrmelců nepustil své rodinné dědictví, temný meč Anakin. K jeho hanbě nutno dodat, že při posledním kotrmelci rytíř narazil do balvanu a zarazil Anakin zčásti do kamene. Nebýt toho, že do balvanu narazil i hlavou, čímž náraz zpomalil, pravděpodobně by meč skončil v kameni úplně celý a jeho vyproštění by bylo velmi komplikované, neboť králové se v okolí nevyskytovali. Přesto bude lepší vyjádření meče Anakin k celé události neuvádět.