UPOZORNĚNÍ
Dle §37, odstavce (2), písmeno a) zákona č.121/2000 Sb.
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo zhotoví při užití díla dočasnou nebo náhodnou rozmnoženinu díla v elektronické podobě, která nemá samostatný hospodářský význam a jejímž účelem je umožnit »snadnější využití díla«, a jejíž zhotovení je nedílnou a nezbytnou součástí technologického postupu zpřístupnění díla, včetně takové rozmnoženiny, která umožňuje účinné fungování přenosového systému.
Dovětek: Užití elektronické kopie díla (tohoto ebooku) je legální pouze v případě, že dílo již legálně užíváte (např. vlastníte knihu, či ji máte zapůjčenu, atd). Pokud tomu takto není, je užití této elektronické kopie PROTIPRÁVNÍ!


Název originálu: THE STAINLESS STEEL RAT
Název překladu: OCELOVÁ KRYSA

Poprvé vyšlo roku 1966 v nakladatelství New English Library v Londýně.

Copyright (c)1961 by Harry Harrison
Copyright (c)1995 for the Czech translation by Marcel Šimák
Copyright (c)1995 for Cover by Martin Zhouf
Copyright (c)1995 for Stepback by Chris Foss
Copyright (c)1995 for the Czech edition by MUSTANG Ltd.

ISBN 80-7191-068-6

ANOTACE
Teoreticky vzato, vůbec bychom neměli existovat, a každopádně bychom neměli mít žádnou možnost dělat to, co děláme - a přesto se činíme. Jsme jako krysy v domě - působíme uvnitř společnosti, ale nevztahují se na nás pravidla, podle kterých je organizována. Náš svět je celý ze železobetonu a oceli, ve spárách je málo děr, což vyžaduje mazanou krysu. V tomto světě je doma jen krysa z nerez oceli.


KAPITOLA 1

Dveře do kanceláře se rozlétly dokořán a já najednou pochopil, že dobré časy právě skončily. Nápad to nebyl špatný a výdělky slušné, ale bylo třeba je zařadit mezi vzpomínky. Dovnitř vkročil policista a já, pohodlně rozvalený v křesle, jsem mu poslal na uvítanou zářivý úsměv. Návštěvník byl stejný jako všichni ostatní policisté. Těžkopádná chůze, stejně těžkopádné myšlení - a navíc; naprostá absence smyslu pro humor. Ještě než stačil promluvit, věděl jsem, co z něj vypadne.
„Jamesi Bolivare diGrizi, zatýkám vás pro obvinění..."
Počkal jsem, až se dostane ke slovu obvinění a stiskl jsem tlačítko, které odpálilo nálož střelného prachu, umístěnou ve stropě. Díky explozi se ohnul nosník a třítunový sejf sletěl robotovi rovnou na hlavu. Velice malebně ho přitom demontoval. Jakmile oblak prachu poklesl, ukázalo se, že zpod sejfu vyčnívá polámaná ruka a její prst na mě vyčítavě ukazuje. Hlas, i když poněkud utlumený, pokračoval:
„...pro obvinění z nelegálního vniknutí, loupeže a padělání..."
Ještě chvíli pokračoval v podobném duchu a seznam, i když jsem ho znal nazpaměť, na mne udělal dojem. Samozřejmě mi to nebránilo v tom, zabalit do kufříku všechny ty peníze z kancelářského stolu. Seznam mých zločinů končil novým proviněním a mohl bych se vsadit o tisíc kreditů, že když ho vyslovoval, v jeho hlase zazněl opravdový odpor.
„Napadení policejního robota je připsáno do vašeho rejstříku. Je to velice hloupé, protože můj mozek a páteř jsou opancéřovány a v mé mysli..."
„Já to moc dobře vím, Georgi, ale tvoje vysílačka je na temeni hlavy a jsem si jist, že antény by bylo vhodné vyměnit. Nechtěl jsem, abys v mé přítomnosti konferoval s přáteli."
Otevřel jsem dveře pořádným kopancem a pustil se během po schodech do sklepa. Jasně, pokusil se mě chytit za nohu ve snaze nedopustit můj útěk, ale protože jsem to očekával, jeho prsty se sevřely ve vzduchu palec před mým lýtkem. Příliš často jsem měl co do činění s policejními roboty, abych nevěděl, čeho jsou schopni, a neuvědomil si, že jsou nezničitelní. Můžete do nich střílet, shazovat je ze schodů, a přesto stále za vámi polezou a budou ze sebe soukat morální ponaučení. A to právě tenhle dělal. Vzdejte se cesty zločinu a splaťte společnosti dluh a tak dále. Když jsem dosáhl přízemí, stále jsem ještě slyšel znít ozvěnu jeho hlasu dole na schodišti.
Teď se počítala každá vteřina. Měl jsem přibližně tři minuty, než se pustí po mé stopě, a opuštění budovy by mi mělo zabrat přesně minutu a osm vteřin. Nebylo to mnoho a musel jsem ten čas dobře využít. Další kopnutí a ocitl jsem se v místnosti, kde mí roboti stahovali zboží z dopravníku. Při mém úprku se žádný ani neohlédl, ale byl bych dost překvapen, kdyby to některý z nich udělal. Byly to stroje typu M, s jednoduchým programem, schopné vykonávat jen opakující se manuální práci. Proto jsem je ostatně koupil. Nezajímají se o to, co dělají, ani proč. Nevzhlédli ani, když jsem odemkl dveře, které se nikdy neotevíraly. Nechal jsem je otevřené, protože jsem už neměl žádná tajemství.