Přeložila
Hana Březáková

William f. Wu
KYBORG

Úvod (Isaac Asimov): Kybernetický organismus
Klíč k Pericentru 13
Cesta žlabem 23
Základna Klíče 33
Ariel 42
S klíčem v hrsti 48
Cizinci ve městě 55
Kyborg 60
V ulicích 67
Ztracen v davu 73
Slanina 80
Robotu tváří v tvář 86
Týmová práce 93
Na útěku 100
Transplantát 109
Kruh se zavírá 117
Léčka 126
Wolruf 134
Odlet 145




Tento román věnuji
Lauře J. LeHew,
která vždy zůstává velmi výjimečnou

Zvláštní díky za pomoc při psaní tohoto románu bych chtěl projevit

Davidu M. Harrisovi,
Michaelu P. Kube-McDowellovi,
Robu Chilsonovi,
Alison Tellure,
mým rodičům,
Dr. Williamu Q. Wu
a Cecile F. Wu,
jakož i společnosti Plus Five
Computers Services, Inc.









ÚVOD
Kybernetický organismus
ISAAC ASIMOV

Robot je robotem a organismus je organismem.
Organismus, jak víme, je tvořen buňkami. Z molekulárního hle¬diska jsou klíčovými molekulami nukleové kyseliny a proteiny. Po¬hybují se ve vodném prostředí a organismus jako celek má podpůr¬ný systém tvořený kostmi. Je zbytečné pokračovat v dalším popisu, protože všichni víme, co to organismus je. Jeho názorným příkla¬dem je totiž každý z nás. Robot, na druhé straně (tak jak je obvyk¬le zobrazován ve vědeckofantastické literatuře), je objektem, více¬méně připomínajícím člověka a vyrobeným z pevného, antikorozní¬ho kovu. Spisovatelé vědeckofantastické literatury jsou v příliš de¬tailním popisu robotů poněkud obezřetní, protože obvykle pro pří¬běh není podstatný a kromě toho, většina spisovatelů neví jak na to.
Z drtivé většiny povídek však čtenář získá dojem, že robot má spíš dráty, kterými proudí elektřina než trubice, kterými proudí krev. Zdroj energie buď není uveden, nebo se předpokládá, že má něco společného s jadernou energií.
A co mozek robota?
Když jsem v letech 1939-1940 psal své první povídky o robo¬tech, vymyslel jsem si „pozitronický mozek" z houbovité slitiny platinoiridia. Platinoiridium jsem zvolil proto, že se jedná o výji¬mečně inertní kov, který ze všech kovů nejméně podléhá chemic¬kým změnám. Houbovitý byl proto, že jsem tím získal rozměrný povrch, na kterém mohly být podle potřeby libovolně vytvářeny nebo rušeny elektrické vazby. „Pozitronický" byl proto, že čtyři ro¬ky před vznikem mé první povídky byl objeven pozitron jako opak elektronu, a termín „pozitronický" namísto „elektronického" měl příjemný scifistický zvuk.
Samozřejmě, v dnešní době je můj pozitronický platinoiridiový mozek beznadějně zastaralý. Takovým se vlastně stal už pouhých deset let po svém „vzniku". Ještě před koncem čtyřicátých let jsem byl nucen uvědomit si, že mozek robota musí být druhem počítače. Skutečně, pokud by robot měl být tak dokonalý, jako ti v mých nejstarších povídkách, musel by mít místo mozku počítač v každém ohledu tak dokonalý jako lidský mozek a vyrobený z droboučkých mikročipů ne větších než mozkové buňky a stejně složitých.
Zkusme si teď ale představit něco, co není ani organismem, ani robotem, ale kombinací těchto dvou. Možná bychom tomu mohli říkat organismus-robot nebo prostě „orbot". To by ovšem byl po¬někud nevýstižný název, protože by se vlastně jednalo o slovo „robot", u kterého jsme pouze zaměnili první dvě písmena. Výstižnější název „orgabot" zas nezní zrovna moc hezky.
Mohli bychom to nazvat robot-organismem nebo „robotanismem", což je slovo stejně příšerné jako „orgabot", anebo „roborgem". Mně termín „roborg" připadá docela zajímavý, ovšem ani ten bychom mít nemohli. Objevilo se totiž něco docela jiného.
Už před celou generací nazval Norbert Weiner vědu o počítačích „kybernetikou", takže máme-li na mysli něco, co je částečně robo¬tem a částečně organismem a připomeneme-li si, že podstata robo¬ta je kybernetická, lze spojení těch dvou nazvat „kybernetickým or¬ganismem" neboli „kyborgem". Tento název se skutečně ujal a je používán.
Abychom pochopili, co to vlastně je kyborg, začněme lidským organismem a ubírejme se směrem k robotu; a když s tím budeme hotovi, začněme od robota a postupujme k člověku.
Kdybychom člověka chtěli změnit v robota, bylo by nezbytné začít částí lidského organismu nahrazovat částmi robota. V jistých ohledech to už děláme. Tak například poměrně velké procento pů¬vodního materiálu mých zubů bylo nahrazeno kovem, který je sa¬mozřejmě vyloženě robotí substancí.
Jistě, náhrady nemusí být jen kovové. Některé části mých zubů jsou keramické a na první pohled je od mých vlastních zubů nero¬zeznáte. Přesto, třebaže původní zubovina se vzhledem, ba dokon¬ce do jisté míry i chemickou strukturou podobá keramickému ma¬teriálu, pokrývá živý materiál a nese stopy svého původu. Keramic¬ký materiál, který zubovinu posléze nahradil, nevykazuje žádné stopy života, ani teď, ani nikdy.